Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<353637383940414243>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Psl. ê.

ê (ь, jať) vyvinulo se až na půdě slovanské. Znění jeho není bezpečně vypátráno (srov. Mikl. 50, Jagić v Arch. 6, 74 násl., Lesk. Handb.² 5, 9, Brandt, v Russk. Filol. vêstn. 1881, 7). Měnilo se zajisté časem a místem, a v slovanštině nynější reflektuje se hláskou ě. Můžeme je vyslovovati jako české ě po retnicích, na př. v slabice bê vysl. bě.

V slabikách atp. zněla souhláska ovšem tvrdé (d-, nikoli ď- atd.).

Psl. ê vyskytuje se jen po souhláskách nepodnebných a je s t ř í d n i c í:

1. Za pův. ē. Na př. stsl. sêmę stč. siemě…, lat. sēmen, pův. sē-;

– stsl. inf. (dêti facere, aor. dêchъ…, ř. ůijaьi, pův. dhē-; – stsl. iterat. têkati z pův. tēk-, koř. tek-; – psl. inf. umêti, pův. umē-. Srov. § 16.

V mēsęcь, pėsъkъ z pův. mēns-, pēns- vysulo se n (Mikl. Et. Wtb. 429), lat. mēnsis, skr. pānsu-.

2. Za původní téžeslabičné oi mimo konec slova. Na př. psl. vêd-, stsl. vêmь (m. vêdmь). č. viem, vím…, pův. ṷoid-; – psl. inf. berête…, pův. bheroite. Na konci slova vyskytuje se za *-oi v sg. lok. chlapê, mêstê; to však vysvětluje se analogií podle fem. rybê. Srov. § 17, b).

3. Za pův. ai. Na př. psl. lêvъ ř. λαιός. Srov. § 19, b).

4. Za pův. āi, v sg. dat. i lok. rybě. Srov. § 20, b).

5. Za pův. iā. Na př. psl. zêją lit. žióju lat. hiāre; – psl. ê-, êdąč. j-ěti, j-ědu rus. êdu (proti stsl. ja-) lit. joti, jodīti; – psl. sg. gen. a plur. nom. akk. zemê (jinak v stsl. zemlę); – viz § 20, c).

Po souhláskách podnebných (š, ž, č, j) jest proti ê:

v případě 1. (za *ē) a, na př. sъžagati (*žēg-) proti t êkati (*tēk-), slušati (*sluchē-) proti umêti (*umē-), komp. krêpъčajь (*-kē-) proti bogatêjь (*-tē-);

v případech ostatních (za *oi, *ai, *āi) i, na př. impt. kažite vedle berête, sg. dat. lok. duši vedle rybê, sg. lok. koňi, moŕi vedle chlapê, m êstê, plur. lok. koňichъ vedle chlapêchъ, sg. instr. jimь vedle têmь, du. nom. akk. fem. ji vedle tê, du. dat. instr. jima vedle têma, plur. gen. lok. jichъ vedle têchъ, dat. jimъ vedle têmъ, instr. jimi i vedle têmi.

44- Střídniee za psl. ê v slovanštině historické jsou rozličné: ê, ia, ie atd. Na př. psl. mêna, mêra, stsl. mêna, mêra, bulh. mêna, mêra, sln. mêna, mêra, srbch. miena, mjera, č. měna, míra stč. miera, pol. miana mienić, miara mierzyć atd.

Střídnice česká je v slabikách krátkých ě, v dlouhých ie. Kvalitativně je to střídnice stejná, rozdíl jest jen kvantitativní. Z tohoto prvotního ě, ie vyvinuly se střídnice další: ztrátou jotace vzniklo e, é, a zúžením změnilo se ie, é v í. Na př. měna, měřiti; stč. hřěšiti, hřiech, miera; ztrátou jotace hřešiti, stč. hřéch (hrzechow Vít. 76ᵇ var.); zúžením míra, hřích.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).