Pův. a; ai̭, aṷ.
19. a) Za pův. a je psl. o. Na př.: *aḱ- v skr. akšas, lat. axis, sthněm. ahsa, lit. aszis…, stsl. osь č. osa; – *nas- v lat. nasus, sthněm. nasa…, stsl. nosъ; – *ar- v ř. ἀρόω lat. aro, lit. ariu…, stsl. orati; – *at- v ř. ἄττα…, stsl. otьcь; – *-a v sing. vok. a-kmenův: ř. νύμφα, δέσποτα…stsl. ženo.
Po souhláskách měkkých je tu střídnicí slovanskou e (přehláskou z o); na př. psl. sg. vok. duše… proti ženo.
Za *ant jest psl. ont a z toho dále ąt; o tom v. doleji § 47. –
b) Za pův. ai̭.
α) Pro různoslabičné ai̭ není příkladu.
ß) Za téžeslabičné ai̭ je psl. ê (táž střídnice, jako za oi̭: za pův. a jest o, za ai̭ tedy oi̭, tedy střídnice za ai̭ = stř. za oi̭). Na př. *dai̭v- v ř. δαήρ m. δαιϝήρ, stsl. dêverь; – *sai̭- vázati, lit. sëtas provaz…, stsl. sêtь; – ř. λαιός laevus…, stsl. lêvъ; – *tai̭ (du. nom. akk. fem.) skr. tē lit. të-dvi…, stsl. tê.
Po souhláskách měkkých je tu střídnicí slovanskou i; na př. psl. du. nom. akk. fem. ji… proti tê.
c)Za pův. aṷ.
α) Pro různoslabičné aṷ není příkladu.
ß) Za téžeslabičné aṷ jest psl. u (táž střídnice jako za oṷ, z příčiny při oi̭ udané). Na př. *saus- v ř. αὔω (m. σαυσω) suším. lit. sausas suchý…, stsl. suchъ; – *aus- v lat. auris, ausculto, lit. ausis, got. ausō…, stsl. ucho; – *au- ve složeninách lat. auferre, stprus. aumûsnan umytí…, stsl. u-dati, u-myti.
Pův. ā, āi̭, i̭ā.
20. a) Za pův. ā je psl. a. Na př. *mā- v skr. mātā, dor. μᾱτηρ, lat. māter, sthněm. muoter, lit. motė…, stsl. mati; – *bhrā- v lat. frāter, lit. broterėlis…, stsl. bratrь; – *bhā- v dor. φᾱμί lat. fāri, fāma, fābula…, stsl. bajati; – ve sklonění a-kmenův: sg. nom. ryba proti ř. χώρᾱ, pl. dat. rybamъ proti got. gibōm atd.
Koncové -ām, -ān mění se v psl. -ą; o tom v. doleji § 47, b).
b) Za pův. āi̭.
α) Pro různoslabičné āi̭ není příkladu.
ß) Za téžeslabičné āi̭ je psl. ê (táž střídnice jako za ai̭). Na př. sing. dat. a lok. *genāi̭… stsl. ženê, srov. Brugm. II. § 247 a 264.
Po souhláskách měkkých je tu střídnicí slovanskou i; na př. psl. sg. dat. a lok. duši… proti ženê.
