enklitický přívěsek původu zájmenného, o němž v. Mikl. IV, 120 sl Jiná jeho podoba je -ka, -ky, -ké v adv. semka, henka, včilka, hnedka, dneska, hnedky, dnesky, semké, velké, dneské, henké atd. Btch. 438 aUs. V dial. dneskak, henkak, semkék, včilkék, henkék t. je přívěsek ten dvojnásobný.
k se odsouvá.
372. 1. Ze skupení skn: adj. těskný nč. těsný, w tieſkneem domě HrubPetr. 183ᵇ, tyeſknymy cěstami Pulk. 75ᵇ a j.; – subst. tieskn, tieskň a tiesn, tiesň, wtyeſkny AlxV. 1677, Hod. 69ᵇ, veliká tyeſken Pulk. 106ᵃ, tijeſn Štít. ř. 69ᵃ, nč. tíseň; – tisknúti a dial. zacisnúť Pastrn. 148 (slc.);– splasknúti a dial. splasnúť t.; –
2. Ze skupení skt v treskati atd., nč. trestati, na př. treſktal ŽWittb. 104, 14, treſktaníe HusPost. 1ᵃ, tresktač HusE. 1, 383, řeč treſktawa HusPost. 35ᵃ atd.; treskt- trvá až do XVI stol.; vedle toho proniká trest-, a Blahoslav chce míti tresceš m. treskceš Blah. 266; -k- bylo zde po právu, tresktati je z trъskъtati; kdyby bylo původní trestati, bylo by praes. trešču, treščeš atd.
3. Ze skupení kž a kšč, kšť. Z kž v stč. jaž, kaž m. jakž, kakž: yaz wam lybuſſye powyedyela DalC. 5, kaz gych koly mnoho bylo AlxV. 1735, i kaz gye bóh ustavil t. 2378, aby toho nykaz neopúšťal Pulk. 26ᵇ, věc dokonati sě nykaz nemohla t. 59ᵃ, nykaz t. 183ᵃ, kazzkolywyek najmlazší bieše Ol. Tob. 1, 4, otpustíš lidu svému kazzkoli hřiešnému t. 2. Par. 6, 39, akazkoli mnozí sú čtenie popisovali Koř. 1ᵃ. – Z kšč, kšť ve ščicě šticě m. kščicě, kšticě (a toto m. kčicě, v. § 438), ssczycze Diefenb., ſſtijce Háj. herb. 354ᵇ, slc. štica.
4. Místo kdo, kde, kdy atp. říká se dialekticky do, de, dy, nedo, nido atd. BartD. 30 aj., voľa-de Pastrn. 49 (slc.); dež Pass. 528. Tu jest odsuto k-, jen když to srovnáváme se spisovným kd-, vlastně je však odsuto g- nebo h-, poněvadž kd- u výslovnosti obecné změněno v gd- a hd-.
5. Ze substantiv cizích, která se končí -k (-g), jsou adjektiva -ský dílem náležitá -čský, na př. Žamberk-žamberecký (z -čský), dílem je v nich k vynecháno: žamberský, rožmberský, kumburský atp.
6. V Háj. herb. psáno: (lék) proti řečy 7ᵃ m. křeči, a v EvOl. 335ᵃ: (abatyše) klenuczy m. kleknúci; omylem.
g.
373. Hláska g píše se literou g, na př. Dlugomil KosmA. III, 51; – od XVI stol. je pro g obyčejem litera g „s vrškem“, t. j. se znaménkem diakritickým, které mívá podobu tečky, nebo apostrofu, nebo háčku, tedy ġ, ģ (u Optata), ğ (u Blahoslava a Nudožerského); – litery diakritizované
