Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<789101112131415>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Aspiraty a assibilaty dohromady bývají nazývány affrikaty. –

O skupených samohláskách (dvojhláskách a trojhláskách) v. doleji § 90. –

g) Konečně ještě jiné, sedmé roztřídění vyvinulo se v grammatické praxi. Třídí se totiž:

Samohlásky podle šířky, a tu rozeznávají se v nč. jazyku spisovném samohlásky

1. široké (n. tvrdé, n. temné) a, o, u, y;

2. úzké (n. měkké, n. jasné) i; a

3. obojetné e, kteréž jest

široké, když jest za býv. ъ, a

úzké, když jest původní nebo ve střídě za býv. ь; –

– samohlásky dlouhé jsou téhož druhu jako jejich střídnice krátké; – dvojhlásky (a trojhlásky) patří tam, kam jejich první člen; – e vkladné jest po souhláskách tvrdých široké, po měkkých úzké.

Souhlásky pak třídí se tu podle měkkosti a rozeznávají se souhlásky:

1. měkké j, ď, ť, ň, ž, š, č, c (vlastní a v slovích domácích) a ř;

2. tvrdé h, ch, g, k, d, t, n, r;

3. obojetné b, p, v, f, m, l, z, s. –

Kromě názvů dotud uvedených a z toho neb onoho třídění vyplývajících vyskytují se ještě některá jiná pojmenování hlásek. Zejména bývají nazývány také: ž, š, č a z, s, c, ř hláskami sykavými (sibilantes); – z, s, c a ž, š, č bývají také zvány dyšnými (spirantes), a rozeznávají se z, s, c jako dyšné zubné, ž, š, č jako dyšné jazyčné, a ź, ś, ć (v češt. dial.) dyšné podnebné; –

jiní jmenují dyšnými nebo též vanutými (spirantes) souhlásky h, ch, j, v, f; –

dále bývají nazývány l, r, někdy spolu n a též m, hláskami plynnými (liquidae).

Při této pestrosti názvů a rozmanitosti dělidel má značnou výhodu stručný způsob Miklosichův a j., kterým rozeznávají se souhlásky druhu k (= hrdelnice), druhu t atd.; ale nepostačuje. –

V nářečích a v stč. je status hlásek hojnější, než v nč. spisovné; ukazováno to bude ve výkladech doleji následujících.

Exkurs o pravopise.

Ve výkladech dalších chceme také ukazovati, jak se která česká hláska před ustálením pravopisu nynějšího psala. Proto je třeba podati také výklad přehledný o tom, jaký český pravopis býval a jak se vyvíjel.

Pravopisem rozumí se způsob, jakým podle běžných pravidel a zvyků

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).