Boršovi a Chvalovi žžiechu.
A kdež Němcě potkachu,
nos jemu uřězachu.
Boreš a Havel z země jědesta
a mnoho lidí s sobú přivedesta.
Kněz tehdy přěd Mostem ležieše
a Boršovi sbožie žžieše.
Tu ta pány knězě podstúpista
a udatně jeho pobista.
Ta dva pány jěsta sě za knězem jezditi
a kněz sě nemože opraviti.
Kněz s svými pomocníky otci na milost jide,
jedno Ctibor s svým synem z země vynide.
Král káza svého syna s jeho pomocníky k obědu pozvati
a káza jim králový oběd dáti.
A když za stolem vesele sediechu
a sobú již bezpečni biechu,
král posla všěm ryby bez hlav surové,
uzřěvše to, sědu jako zmámení vlkové.
Knězě střiebrnými okovami okovachu
a jiné všecky u věži umetachu.
Kniežata knězě z věžě vypravichu,
ale jiní za tři léta u věži bychu.
Němci Čstibora míle s synem přijechu
a bezpečenstvie jemu dachu, velmi jej čstiechu.
Pak toho i s synem královi proradichu
a do Prahy jě svázány [poslachu]text doplněný editorem.
Král káza Čstiborovi na Petříně hlavu strčiti
a jeho syna Jarošě na kolo vzbíti.
Ten, jenž dieše, by uměl i bohu radu dáti,
neumě sebe ni syna smrti zbaviti.
Když Čstibor na popravu jdieše,
tuto řěč lidu mluvieše:
„Ktož chce zbýti strasti,
neroď prsta mezi dřvi a podvoj klásti.
Jakož jistě vieš, že tě uskřine,
takež věz, žeť přátely hněv mine.
To mieni, že ktož chce bez škody ostati,
neroď u přátelskú svádu sě uvázati.
Rci: Svoji sě psi hryzte,
cizí, rci, nepřistúpajte!
Že to jest pravda, svú smrtí žehnach.
Běda mně nebohu, že tak pozdě znamenach.“
O křižovníciech a o židech
Když do Čech křižovníci přijeli biechu,
ti nad židy papežovu moc jmiechu.
Té moci velikým střiebrem dobyli biechu
a s sobú mnoho lidí připravených jmiechu,
chtiece ot židóv veliké peniezě bráti
nebo jě všecky zjímati.
Král o tej válcě počě netbati,
a obojím řka: „Nechci sě v to vázati.“
Řka: „Drž sě každý svého práva,
kto ostojí, buď jeho hlava zdráva!“
Král židóm ku brani pokynu
řka: „Zbijete li jě, nepočtu vám za vinu.“
Židé tajně oděnie a lidu dobychu,
a když na ně křižovníci udeřichu,
židové křižovníky pobichu
a na dvě stě tehdy Němcóv zbichu.
O světiej Zdislavě skončení
Léta ot narozenie Jezukrista milého
po tisíci po dvú stú po pětidcát druhého
svatého života žena, paní Zdislava, ta ctná paní s světa snide,
pro niž pracným veliká útěcha přijide.
Pět mrtvých boží mocí jest vskřiesila
a mnoho slepých jest prosvietila,
chromých a malomocných mnoho uzdravila
a nad jinými pracnými veliké poty činila.
Sta sě, že pan Sdeslav, přišed k židóm, židovku podávi,
pak žid, v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadávi.
Přietelé jeho pomstichu
a proň mnoho židóv zbichu.
Král ty všecky chtieše zbíti,
musiechu všickni z země jíti.
Pak milosti královy dobychu
a s židy sě umluvichu.
Ale že židy bíti směli,
