jazykem viec držě,
Němcóv nemilováše
a jako otec jim nosy řězáše.
A pro to jmieše čest velí,
nebo mlýni klepaní lépe melí.
Kak je Morava svých kniežat zbyla a k Čechám přišla
Moravský kněz nerodi bratru slúžiti,
pro to kněz Bedřich musi naň jíti.
Ale lidí nejmějieše dosti,
Vršovcě přije k milosti.
Ale by svú hlavu jměli na paměti,
káza jim na ščítě bradatici nositi,
jížť sú byli jich přietelé zbiti,
a káza jim dědiny vrátiti.
Tak kněz Bedřich do Moravy jide,
ale kněz moravský proti němu s svými a s Uhry vynide.
Tu lítě Bedřich Moravany pobi
a všie Moravy doby.
Rod knězě moravského Bedřich vešken zhubi
a dva ščíty moravská mocná u boji zahubi,
až sě viec nemožeta opraviti
– nebo bez mála tu biechu všichni zbiti – :
v zeleně ruka bielá s róžkú zlatú
a v zlatě panna s střělú rohatú.
V Čechách také tehdy zahynu jeden ščít
– nebo ten rod byl vešken zbit – :
v zlatě dva kly na uhel červená.
Po tomto věz, že přietelská válka jest nebezpečná.
Tehdy Morava tu kniežat jest otstúpila
a od toho času českým kniežatóm slúžila.
To sě sta léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po stu po osmidcát čtvrtého.
O českém boji s Němci
Toho léta kněz Bedřich s světa snide,
na jeho stolec syn jeho Otta vnide.
Toho léta také pohani Jeruzaléma dobychu
a, což bylo v něm křesťan, všěcky zbichu.
Pak kněz Otta, opravovav zemi i svój jazyk v svéj ctnosti,
i snide v dobréj starosti.
Po něm syn jeho Václav jako raný květ vznide,
ale pravé vláhy nebylo, brzo snide.
Počě velmi Němcě milovati
a dědiny jim dávati.
Pro to jej u věži zahubichu
a Němcóv mnoho zbichu.
Bratra jeho Přěmysla knězem učinichu
a toho také po Němcě vypudichu.
Tehdy knězě Otty bratr, Břěcislav, po Danieli biskupem bieše
a ten knězě miesto zemi vladieše.
Ten kněz Srby hrdinsky pobi
a mnoho jim tvrzí a měst doby.
Kněz Přěmysl sě s Němci do Čech vráti
a na Bojišči udatně smě státi,
neb ciesařovu moc všicku s sobú jmieše,
jedno že samého ciesařě tu nebieše.
Čechy sě do Prahy snidechu
a na Bojišče k nim vesele vynidechu,
nebo to prorokováno diechu,
že na Bojišči Čechy jisto svítězstvie jmiechu.
Tehdy zima veliká bieše
a tehdy lítě mrznieše.
Čechy u Prazě dosti tepla jmiechu,
ale Němci na pól studeni biechu.
A když sě Němci s Čechy snidechu,
Čechy Němcě udatně podjidechu.
Knězě Přěmysla zabichu
a tři tisícě a dvě stě a šest a třidcěti Němcóv jmenovaných zbichu.
Krev po mečích v nadra tečieše
a v nadřiech sě smrznieše.
Ale když doma v jistbách oděnie svláčiechu,
krvaví potoci po jistbě tečiechu.
Zač by byli tu čest dali,
když sú v svých domiech stáli,
ano jich meči ščerbivi biechu
a s oděnie krvaví potoci tečiechu,
a však sami zdrávi biechu
