A když bavorského lesu dojide,
to knězi Břěcislavovi pověděchu,
že již u lesa stojiechu.
Břěcislav svým povědě:
„Však já to dobřě vědě,
že nemámy lučišč borových
ani mečóv lipových.
Z ciesařěť mléko za krev nepoteče,
ažť jeho mój meč doteče,
takéžť krev z jeho boka poteče.“
A jakož to brzo dořeče,
káza všěm u Domažlic býti
řka: „Tu sě nám jest s ciesařem sníti.“
Uslyšě, že Sasici jdú s druhé strany.
Vecě jim kněz: „Nebojte sě saské rány.“
I káza Prkošovi z Bieliny na Sasy jěti
a jednoho slova boj s nimi vzieti
řka: „Nedaj sě jim s ciesařem snieti!
Ztratíš li co, nedámť v ničemž škody jmieti.
Nehlédaj přěd bojem na mnoho neb na málo,
často nad mnohem málo lidí čest vzalo.
Málo sršňóv mnoho much zapuzuje
a jeden jastřáb mnoho vran vzpuzuje.
Sasici bielé vlasy jmají
a písmo svědčí, že tací řiedko udatni bývají.
Dobrý rytieři, střěz sě jmene zlého,
dražšiehoť nic nenie jmene dobrého.
Doňadž jsem živ, chci tě s tvým rodem ploditi.
Jdiž s bohem, ten rač s tobú býti!“
Vyprovodiv Prkošě, na ciesařě jide.
A když do Domažlic přijide,
vzvěděv, že jest již v lesě, káza všěm v les vníti
i káza o Němcích i o sobě les zarúbiti.
Páni počěchu mu v tom za zlé mieti
řkúc: „Budú li nám silni, kudy nám utéci?“
Kněz věcě: „Já sem pro to i kázal zarúbiti:
a nebo sě braňte, neb sě dajte zbíti!
Jázť odtudto nechci beze čsti otjíti.
Ktož ote mne poběhne, kázal sem jej Chodóm zabiti.
Pro to slušie vám sě udatně jmieti.
Oni jdú, chtiece náše sbožie bez práva vzieti.
Nechcete li svých žen a dětí Němcóm dáti,
tehdy vám slušie po hromadě státi.
Nám sě je s právem násilí brániti.“
Jakž to vece, tak inhed káza na ciesařě udeřiti.
Tu Čechové Němcě hrdinsky pobichu
a mnoho jich velmi zbichu.
Kniežat a hrabí němečských mnoho snide,
ciesař s životem jedva ujide.
Tu mnoho velmi slovutných lidí zbichu
a na tom miestě za jich dušě kaplici postavichu.
Ale Prkoš nechtěl Sasicóv utkati
i dal sě jim byl po zemi túlati.
Každému sě nevěra zdieše,
že saská vévoda, žha zemi, Prkošovi neškodieše.
Vrátiv sě kněz, káza Prkošovi oči vynieti
a po tom rucě i nozě utieti,
že Sasicóv nerodil utkati
i dal sě jim v zemi po vóli tkáti.
Ot Jitčina biskupa Okarda múdrého
Knieni Jitka učini biskupem rodicě svého,
Okarda, Němcě chytrého.
Ten ot desátka cělého
vzě dva peniezě ot domu každého.
Dva korcě ustavi dávati oráči každému,
jeden ovsa, druhý pšenicě knězi svému.
Po Okardu Hrza biskupem bieše,
po Hrzě ten Šebieř slovieše.
O Břěcislavovu boji s Uherským
Po tom kněz Břěcislav krále uherského bojem pobi
a valem Střěhomě doby.
Tehdy kněz Břěcislav
vráti knězi polskému Vratislav,
aby jemu léta každého
