[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<17v18r18v19r19v20r20v21r21v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a polskú zemi poplenichu.

Tehdy nalezechu svatého Vojtěcha hlavu

jeho pokázaním a ješče krvavú.

Tehdy kněz svéj zemi k okrasě

zdí obnovi hrad u Prazě.

Tehdy také židé křesťanské děti zbichu

a to na ně usvědčichu.

Kněz jě káza všecky zbíti

a jich domy rozpleniti.

A když židy tepiechu

a jich domy pleniechu,

v jich škole nalezechu hada velikého,

v tej zemi nebývalo takého.

Věděli li sú o něm nebo nevěděli,

nikomému sú o něm nic nepověděli.

O skončení svatého Prokopa

Léta ot narozenie syna božieho

po tisíci po stu čtvrtého,

za Oldřicha, knězě zličského,

točíš knězem nazvaným kúřimského,

svatý Prokop s světa snide,

v němž veliká pomoc Čechóm vznide.

To opat němečský svědčieše,

když jej svatý Prokop vláčě kyjem tepieše.

Ot Vladislava, druhého krále českého

Pak snide kněz šlechetný Soběslav,

po něm by knězem syn jeho Vratislav.

Ten nenásledováše otcě svého,

přietel bieše jazyka němečského.

Ten hrdinstva v ničemž nepokázal,

jedno že s ciesařem sě u přiezen svázal.

Ciesař Bedřich Vratislava do Řězna pozva,

v Řězně jeho českým králem korunova.

Král Vratislav pod korunú jeda u Prahu,

veda s sobú Němcóv velikú dráhu,

smějě sě, k Čechóm počě mluviti:

„Již li věříte, že bez vás mohl sem čsti dojíti?“

Synu jeho počě ta řěč nepodobna sě zdáti

i jě sě z té řěči zemanóm na otcě žalovati

řka: „Nechci býti dlužen věrú otci mému,

když vizi, že je nevěren jazyku svému.“

Páni, když to znamenachu,

ku královici sě sebrachu

i jěchu sě tu s královicem Soběslavem raditi.

Uradivše sě, jěchu sě královi mluviti

řkúc: „Rač svých zeman slovo slyšěti

a, což budú mluviti, neroď řěčníku za zlé jmieti.

Kmetie tebe tieží, kto tě k tomu snuzil,

že jsi svú moc i čest súžil.

Však smy koruny s tvým otcem našimi životy bojem dobyli

a svými životy smy ciesařovy moci zbyli.

Kakos ty směl živ korunu v Němcích bez nás přijieti,

a tys ji beze všěch dieky mohl u Prazě vzieti?

Když chceš v Němcích kralovati,

kako sě živ móžeš českým králem nazývati?“

Král déle neda řěčníku mluviti

i počě jim ciesařem hroziti.

Zeměné chtiechu krále inhed zabiti,

ukryv sě král, musí z země jíti.

Ot Soběslava, přietele českého

Po královi syn jeho knězem bieše.

Ten, kteréhož Němcě uzřieše,

k sobě přivésti kázáše

a nos jemu uřězáše

řka: „Němče, po světu nehleď,

v svéj zemi mezi svými seď!

Po dobré s ot svých nevyšel,

pověz, proč si mezi cizie přišel?“

Jiní, ot knězě vidúce,

kdež uzřiechu Němcě jdúce,

jako na vlka vzvoláchu,

uši a nosy jim řězáchu.

Ktož jemu němečských nosuov ščít přinesieše,

inhed jemu sto hřiven dadieše.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).