že kdy nemáhá hlava,
ve všěch údiech statka nenie.
Takéž pro knězě všecka země obléně.
Zbáda Neklana kněz žatečský,
Vladislav, ten krásný, dětečský.
Obdržě na Praženech dva bojě,
i sěde na Vratislavi, nepřátel sě nic nebojě.
To město bieše on stavil
a nad ním tvrdý hrad byl postavil.
Mezi Připskem a Lovozem to město stojieše
a po knězi Vladislavovi město Vladislav slovieše.
Ot Vladislava žatečského
Vladislav na vojnu zapovědě,
o tej vám divně povědě.
Káza na vojnu všě psy vésti
a všě ptáky káza s sobú nésti,
aby jě lidmi krmili,
a když by Pražany všecky zbili,
mně, by skončení takémuž bylo býti.
Ale bóh, jenž chlúby nelíbí,
jeho chlúby brzo urúbi.
vzvěděv to Neklan, jě sě báti
i nesmě na vojnu vstáti.
Pozvav Styra, mužě udatného
a v radě člověka múdrého,
s tiem sě počě kněz raditi,
kako by mohl Lučan bez bojě zbýti,
řka: „Lépe jest jim nětco otpustiti
než sě s nimi zavražditi.“
Styr knězi takto povědě:
„Jakž to dávno dobřě vědě,
budem li v tom hověti tobě,
učinímy škodu a hanbu sobě.
Jakž sú sě oni směli k nám zavražditi,
tiem právem móžemy my svých přátel mstíti.“
Mohl by sě byl kněz domysliti,
že strašivému s udatným zlo sě raditi.
By byl na radu pojal neudatného,
radil by byl jemu nětco strašivého.
Ale Styr udatný udatně radieše,
a knězi ta rada nemíla bieše.
Vecě Styr: „Učiň mi tak velký rov,
jenž by uzřěl veš Chýnov.
Budu sě rád s Lučany bíti
a v tom boji chci rád sníti.“
Kněz jemu rov slíbi učiniti,
Styr za knězě slíbi u boj jíti.
Znamenajte, kaký byl to lid,
že nebyl v nich nynějšieho lidu blud,
již netbají, by čest u měšě byla,
by sě jemu jedno dědina plodila.
Ale oni nic o sboží netbáchu,
jedno jmene dobrého hledáchu.
O pražskéj vědi
Když Styr všěcky Pražany sebra,
proti Lučanóm sě vybra.
A když bieše u jednoho dola,
jedna baba na Pražany vzvola
řkúc: „Nebude li mezi vámi má ráda,
stane sě všemu vašemu lidu váda.
Náhle jděte nad onu studnici,
obětujte bohóm oslici
a každý jie nětco sněz.
A Styře, to ty dobřě věz,
že knězě Vladislava pobieš
a jeho lidi všecky zbieš.“
Opět jiná věd
V Lučščě také bieše baba,
ta jmieše pastorka, jemuž diechu Straba.
Ta baba pastorku povědě:
„Jáz váši biedu dobřě vědě.
Ach, vášě túho, nebozí,
hněvají sě na vy bozi.
Když na Styrsko pojědete,
ottud viec neotjědete.
Tu Lučsko kněze ostane
a ten rod viec nevstane.
Synku, když vendeš v Styrsko u boj,
prvý, ktož tě potká, tomu stój.
Daj jemu oščěpem malú sotku
a nečiň jemu nic živótku!
Obě jemu uši uřěž
a schovati jí nehřěš.
Když přiženeš na své dráhy,
