Jablonský okolo své dráhy,
z Albrechtic Mutyně Skvořovský,
z Uhřiny vsi Mutyně Vizěčovský,
Tas Viesenburský, Beltram s trúbú Zebínský,
pan Hynek, slovútný rytieř, vojensky
cizozemcě podstúpi
a tu jich mnoho zhubi.
Pak Hynek z Dubé rány dáváše,
ot jeho rázóv jako hrom hřímáše,
mlatem německé helmy kováše,
až z nich světlý oheň prcháše.
Bez přěstánie křikáše:
„Vrtněte sě na ně, hrdiny, spieše!“
A jeho hrdinstvem Čechy vychazováchu
a jemu všichni chválu vzdachu.
Pak, kde sě Čechy s Němci potkachu,
inhed mezi sobú Němci vztázachu:
„Vidíte li z Dubé pana Hynka?
Proti jeho ranám jsú náši helmové jako dýnka.“
A jakž jej uzřěchu,
tak sě na běh otdadiechu.
Tak sě jeho Němci bojiechu,
až jej Berúnským Dětřichem zoviechu.
Pro to sě Němcóm české baby smějiechu,
neb kdež jě uzřiechu,
Hynkem Dubským Němcóv postrašiechu.
Nebo dřéve Čechy túhu jmiechu,
že jě Němci právě zahladiti chtiechu.
Když vládyky do města přijědechu,
klobúk jim přivrhúce, hlavy jim sěčiechu.
To sě vládykám ot měščan dálo,
mé oko to často vídalo.
Ten tehdy kněz šlechetný, biskup Jan, snide,
po něm Dobeš na biskupí stolec vznide.
Ot hlada, jenž byl po králově smrti Přěmyslově
Po králově smrti na třetie léto
by hlad v Čechách – pravie, to léto bylo bohem prokleto –,
že lidé mrchu lidí a své děti jědiechu.
A hróza byla, kako velmi mřiechu,
že v každém městě vóz bieše,
ten jiného nečinieše,
jedno že umrlcě vozieše
a pojednú viec než desět v dól vržieše.
Pak na léto taký žizn bieše,
kořec žita šest peněz zlých platieše.
Ot Václava, šestého krále
Pak páni královicě z Sas Václava dobychu
a všě města a hrady zaň zálabské zastavichu.
Pak kněz skóro vši zemi ot cizozemcóv vypravi
a dobrý pokoj v zemi upravi.
Tehdy Záviši pro máteř hlavu spudi
a jeho bratří z země vypudi.
Pak kněz doby kněžstva krakovského.
Pak Kališě a kněžstva pomořanského
a královstvie poznaňského,
neb královnu polskú pojal bieše
a ty země u věně jmieše.
Kněz sirazský počě jemu u Polscě přěkážěti,
kněz český musi naň jíti.
Přěd Sirazem Čechové mnoho rytieřóv učinichu
a jako jhrajíce Sirazě dobychu.
To sě sta léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po dvú stú po devietidcát třetieho.
Tehdy pan Jan z Michalovic, kole po Rýnu, až do
Pařížě jide,
tu ctně právě klav, túž cěstú se čstí do Čech i přijide.
Tehdy kněz biskup Dobeš snide,
Řehoř na biskupí stolec vznide.
Ot korunovánie krále českého
Pak Václav přijě korunu královstvie českého,
po tom korunu královstvie polského.
Zatrati v zemi rozličné obrazy
a dobrý peniez, točíš groš, zarazi.
Otevřě buoh královi rozličné hory
a nejmě ot nepřátel ijedné vzdóry.
S volí krále říšského
doby markrabstvie míšenského.
Pak sě král jě u pokoji bohu slúžiti
a boží čest mnohým činem ploditi.
Kláštery rozličnými zákony stavieše,
