Mnoho dobrých pánóv, své hrady ožehem zavrúce,
s svú čeledí byli v Čechách a žebříce.
Toho časa biskup Mikulaj s světa snide,
po něm Jan ščedrý na biskupí stolec vznide.
Kněz Přěmysl Margaretu pojě
a po niej u věně Rakúsy objě.
O naháčích bludného lidu škaředého
Léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po dvú stú po pětidcát devátého
blud starý novým činem na jevo vznide
a toho léta do Čech přijide.
Naháči pojidechu
a všecku zemi projidechu.
Ti, chřbet obnažiece,
biči sě tepiechu, u blátě ležiece.
Tu boží službu tupiechu
a kněží haniechu
řkúc: „ Náše jest lepšie pokánie
než váše nemúdré volánie.“
I kázachu božie služby přěstati
a to sě musieše státi.
Češčí páni, uzřěvše to, že tak chodiece,
proč to činie, nevědúce,
takéže s nimi chodiece sě tepiechu.
Panie, v svém plucě chodiece, též činiechu.
By byli chtěli to užitečno duši jmieti,
bylo by jim to u pokánie ot knězě přijieti.
Ale ti naháči prví zlý úmysl jměli,
nebo pro čerta Lucipera, aby na svój stolec všel, to činiechu.
Když na ně Říměné to vzvěděchu,
všěm ohněm jako kacieřóm životy otjěchu,
neb sú kacieři lucifeřiáni byli
a svój tajný blud byli tak ohlásili.
O uherském boji a o královie Margretě
Po tom kněz jide na Běli, krále uherského,
na svého nepřietele dávného.
A když Čechy u Storscě ležiechu,
z Cirdika a Vejzovie páni na jiezdě biechu.
Na ty Rakúsicě Plavci udeřichu
a ti mnoho Rakúsicóv zbichu.
Pak Čechy a Uhři proti sobě jidechu
a o řěku Moravu sě snidechu.
Uhři na tom miestě dva dny státi slíbili,
Čechy za sě vstúpichu.
Uhři své viery nesdržěchu
a té noci na Čechy udeřiti chtiechu.
A jakž brzo Moravu přěbřidechu,
inhed na Čechy pojidechu.
Kněz český sě na Uhry vráti
i jě sě s nimi bojě bráti.
Róžě najprvé Plavcě pobi,
Boreš uherského krále vozóv doby.
Když ty vozy domóv přivede,
svatého Jana křstitele mezi klejnoty prst naleze.
Ktož by chtěl ten svatý prst viděti,
v Osěcě mohl by jej viděti.
Tehdy kněz český ctně krále uherského pobi
a mnoho měst a hradóv doby.
Kněz Rakúsy po ženě jmieše,
odtud až do moře všě země držieše.
Po tom sě kněz korunova
a tiem svú čest vši osnova.
Králová Margareta již dosti let sobě jmieše,
a protož k dietkám již čáky nebieše.
Pro to legát a mohučský to manželstvo rozlúči
a Margaretě za věno nedachu i lúči.
Za Rakúsy jiej nic nedachu,
pro to na krále bez mále všě kniežata vstachu.
Ot násilé, ješto král českým pánóm činil
Léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po dvú stú po šestidcát čtvrtého
hlad veliký v zemi bieše,
proň mnoho lidí v zemi, najviec Plzňan mřieše.
Po tom král počě o svých netbati,
města i vsi počě Němcóm dávati.
Němcóv jě [sě]text doplněný editorem zdí hraditi
a pánóm počě násilé činiti.
Své vládařě na Vítkovicě spusti
a násilé jiným pánóm činiti přěpusti.
Pro to sě páni někteří rozhněvachu,
