Od té doby lid silný krátký věk jmieše
a nemocných v nohách mnoho bieše.
Dřieve, na vojnu jedúce, své země nehubiechu,
ale mezi nepřátely mečem dobudiechu,
až svú zemi zhubiechu.
Ale v tom dobřě činiechu,
že zádušnieho nepleniechu.
Pak dřieve než na nepřátely vynědiechu,
až svú zemi zhubiechu.
Po tom některé vládyčie čstiechu,
ale zádušnie pusto položiechu.
A když na vojně medy vypiechu,
tehdy sě beze čsti vrátiechu.
Dřieve ve třech dnech na vojnu vstaniechu,
tehdy přěd čtvrtí léta na vojnu zapovědiechu.
Tak sě proměnichu
a tiem dobrého jmene zbychu.
Tehdy kněz Pelhřim biskupstva sstúpi
a kněz Jan na biskupí stolec vstúpi.
Kak sú predikatéři do Prahy přišli
Léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po dvú stú po dvúdcátú sedmého
predikatéři do Prahy přijedu
a k svatému Klimentu do Pořiečan vnidu.
Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednicě bieše,
ta sobě pravé jmě Trubka jmieše.
Ta sě jě mluviti,
že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti.
Pro to predikatéři s Pořiečie vynidechu
a k svatému Klimentu k mostu jidechu.
Lipolt, rakúský vévoda,
ten veliký svoboda,
krále českého sbada
a uváza sě až do znojemského hrada.
By krále léň na vojnu vstáti,
jě sě k němu poslóv sláti.
Vévoda uzřěv, že král sě nechce brániti,
i jě sě všie Moravy pleniti.
Král vždy k němu počě posly sláti
a vévoda počě jemu sliby slibovati.
I jě sě Moravy hubiti,
však Čechóv nemože na vojnu vzbuditi.
Tehdy vévoda jě sě mluviti:
„Doňadžť sem živ, musí mi Čechóv žel býti,
že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu
a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“
Ot krále Václava českého čtvrtého
Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide,
syn jeho Václav na jeho stolec vnide.
V tu dobu Lipolt sšel bieše
a Bedřich udatně Rakúsy vladieše.
Kněz Václav posla po Míšenského,
s ním a s Čechy jide na Rakúského.
Hlédaj, kakoť sú sě Čechy změnili!
Již sú byli ciesařě sami pobili,
pak na vévodu sami nesměli jíti,
až musili pomoci dobyti.
I zhubi Bedřichovi zemi jeho
a doby na něm opět svého.
Pro to Rakúský svú škodú vždy Čechy vinil
a kněz český pro to naň jiezd mnoho činil.
Pak sě kněz korunova
a svú čest tiem vši osnova.
I počě král se psy honiti
a se psy v svém domu za obyčej bydliti.
Honě v lesě, oko ztrati
a v lesě jě sě přěbývati.
Na Křivoklátě přěbýváše
a o Prazě nic netbáše.
Ale že se psy rád honieše,
a snad pro to jej noha i boléše.
Jakž sě na královstvo světi,
jě sě svým rodem styděti.
Káza s Stadic svój rod rozehnati
a tu ves Němcóm dáti.
Páni pod sobú větev podtěchu,
že královi z toho nic nevecechu.
Neb uzřě, že počě péčě nejmieti na pány,
rozděli Němcóm své dědiny v lány.
Tehdy Jan biskup snide
a na jeho miesto Bernhart vnide.
Ten, přěbyv u biskupství čtrnáste let, snide
