na vojnu zapovědě.
Jě sě přisahati,
že jeho stolec musí u Boleslavi státi.
Břěcislav, když to vzvědě,
zemanóm takto povědě:
„Třěba li sě jemu v Čechách vstéci,
a já budu v Němcích žéci!“
Knieni, když tu radu vzvědě,
múdřě velmi knězi povědě
řkúc: „Nebyla by to dobrá rada,
stala by sě pro to většie sváda.
Já pojědu proti otci mému,
snad to přivedu k skončení dobrému.“
I jěde knieni proti otci svému
i počě dobývati milosti svému milému.
Ciesař nechtieše po jejiej vóli učiniti
řka: „Nechci své přísahy zrušiti.
Přisáhl sem, že musí mój stolec u Boleslavi býti,
dal li bych mu milost, musil bych to zrušiti.“
Dci vecě: „Snadno jest toho popraviti!
Daj mně stolec, jáť jej tu chci postaviti.“
Podlé té rady káza svój stolec u Boleslavi postaviti,
knězi káza k sobě přijíti.
Ktož jest u Boleslavi býval,
ten jest, ač chtěl, ten stolec vídal.
Tehdy [da]text doplněný editorem za věno ciesař zěti svému,
Břěcislavovi udatnému,
řka: „Když ciesař k dvoru pozóve tebe,
pusť oheň za míli okolo sebe.“
To viec kniežata česká za právo vzěchu,
a pro to orlici plamennú na ščítě nosiechu.
Ot svatého Vojtěcha přěnesenie
Pak kněz, chtě pomstiti děda svého,
jide na Mezku, knězě polského.
Mezka proti němu mocně vynide
a v tom boji Mezka snide.
Ot Čech až právě do Hlohova
neslyšal by byl polského slova.
Neb vši zemi popelem postavi,
Břěcislav v Hnězdně české stany zstavi.
Odtud pěti bratří těla vzěchu
a svatého Radima odtud pojěchu.
Svatý Vojtěch neda sebe vzieti,
až mušichu tři dni póst přijieti.
Sliby veliké činiechu,
krčmy v svátek zapověděchu,
pravé manželstvo slíbichu,
pohřeb na poli zatratichu,
robotné lidi zprostichu.
Ktož by to zrušili, ti biskupem kleti biechu.
A když to zděchu,
tělo svatého Vojtěcha zpodjěchu.
Neb jím dřéve pro to kleti biechu.
Toho sě otpověděvše, domóv jej vzěchu
a všecky jiné pobrachu svaté.
Tu vzěchu tři dsky pisané, ovšem zlaté,
jichž každá tři sta funtóv vážieše.
Mezi nimi kříž zlatý bieše.
Ten byl kázal kněz Mezka učiniti
z zlata, jímž sě mohl třikrát přěvážiti.
Z Polsky sto vozóv zvonóv vyvezu
a jiných klejnotóv odtud mnoho odvezu.
To sě sta léta ot narozenie syna božieho
po tisíc let po třech dcětech osmého.
Polené na Čechy z násilé žalovachu
a na ně právo v Římě ustachu.
Papež jě sě Čechóm velmi hroziti,
ale uzřě, že Čechové nechtie sě modliti.
Káza jim někako bohu polepšiti.
Kněz za to káza u Boleslavi kostel a klášter učiniti.
Tehdy ciesař, Jitčin otec, snide,
s jehož smrtí mnoho Čechóv čsti otjide.
O Břěcislavově boji s ciesařem
Druhý ciesař, chtě ot Čech polské zlato mieti,
chtieše Břěcislavovi kněžstvo otjieti.
S velikým vojskem do Čech pojide.
A když bavorského lesu dojide,
