dojide,
Polany s druhé strany uzřěchu.
vzemše přímiřie ob noc, boji rok za jitra vzěchu.
Té noci sě bez strážě Čechové rozhostichu,
a Polené svú vieru zrušichu.
Přěs Labe sě tajně přěbrachu
a v české stany vzeprachu.
Dřéve než Čechy k odění přijidechu,
až lepší smrtí otjidechu.
Mezi Čechy byl jeden jmenovaný,
jinoch dobrý a velmi kázaný.
Dětříšek Bučkovic to bieše,
mezi hrdinami jako tuří roh slovieše.
Ten byl někdy divokú svini za uši jal,
a pro to byl na ščítě sviní hlavu i přijal.
Ten tehdy hrdinsky sě jmieše,
ale pomoc nejmieše.
Zbiv Polan mnoho, neboh snide,
kněz český ledva bratra ujide.
Blazě jinochu dobrému
a u vieřě schovanému!
Sbožie i rozkoš přěstane,
jediné dobré jmě ostane.
Po stu let chvalte Dětříška dobrého,
kážiť, vše opustě, dobývaj po duši jmě dobrého!
Pak kněz svéj bratří hněv otpusti
a bratra Soběslava na Vacka spusti,
neb ten vše zlé knězi a bratří radieše
a ten jě v hromadě vadieše.
Poznav rádci nevěrného,
kněz Soběslav zabi Vacka zlého.
Vacek muž otlustný a krátký bieše,
harované rúcho nosieše.
Panici sě jemu smějiechu
a proň křěpeličnému miešku vacek vzděchu.
Kak sú Čechy římský kostel vybili
Ciesař nový do Říma chtieše jíti,
chtě poslední korunu přijieti.
Káza s sobú knězi českému,
kněz miesto sebe káza Břěcislavovi, synovci svému.
Tomu Břěcislav jmě bieše,
ten s sobú tři sta vybraných ščítóv jmieše.
Že chce dobrým býti, strýc jeho Bořivoj sě jeho ruči
a mediolánské měščany synovci poruči,
aby jim pro jeho nemilostivé držěnie
učinil některé otplacenie.
Břěcislav, když v Římě bieše,
po svatých rád chodieše.
Vzvědě, že papež z Mediolána rodem bieše
a tehdy lepšie mediolánské měščany u sebe jmieše.
Ciesař s papežem počěsta sě hněvati
a papež ciesařě nerodi korunovati.
Břěcislav tú válkú počě vesel býti
i jě sě papežových přátel bíti.
Tu sě jě svého strýcě mstíti,
až chtieše i papežě zabiti.
Papež k svatému Petru v kostel uteče,
kněz Břěcislav po něm poteče.
I káza kostel vybiti
a v něm všě Vlachy zbíti.
Kováňský pán ten kostel vybi
a ten prvý v kostele lidi vzbi.
Vlachy bez rozpači tepiechu,
až potoci krvaví tečiechu.
Tu Čechy papežě jechu
a z kostela klejnoty veliké vzěchu.
Viece by byli paměti učinili,
by sě byli krvavým dščem nevzhrozili.
I musi papež ciesařě světiti
a Čechy kletvy zbaviti i rozhřěšiti.
Tehdy Daniel biskup snide
a Heřman na jeho stolec vznide.
O dobrém Ščepánu královi
Ščepán, dobrý král uherský,
a Vladislav, kněz český,
rok sobě dasta
a u mířě na mezi sě brasta.
I počěšta
