[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<24r24v25r25v26r26v27r27v28r>>10>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Pro to sě páni někteří rozhněvachu,

Rudolta, krále říšského, naň pozvachu

řkúc: „Lépe jest dědinu pustu jmieti,

než Němci dáním královým budú ji držěti.“

Rudolt do Rakús přijide,

král po němečskéj radě k němu přijide.

Tu král Rudoltovi všě své země vzda,

Rudolt, jiné obdržě sobě, Čechy a Moravu královi vzda.

Král, upustiv za rohy, počě chvátati za nohy

i jě sě na Rudolta jako bez vesla proti vodě hrabati.

Ach, běda krále šlechetného,

že neschova krále přirozeného,

jímž by dobyl jmene dobrého

a jímž by dobyl sobě sbožie velikého,

s nímž by byl mohl viece dobyti

a své nepřátely všecky zbíti.

I jě sě jich tupiti

a, kakž moha, hubiti.

Záviši, vybraného rytieřě z Meziřiečie, z země vypudi,

Vítkovicě s úsckého hradiščě spudi.

Budějovicě otjě Čiečovi,

Poděbrady Vilémovi.

Kladsko otjě Zvieřětičským

a Lúně Žirotínským.

Jiným pánóm otjě mnoho jiného,

a čině jim mnoho zlého.

Pana Benešě káza u věži užéci.

Ti skutci nemohu jemu tak stéci.

Vdovy naň k bohu z násilé žalováchu,

sirotci naň plakáchu.

Těch hlas právě přěd buoh jdieše,

neb jim ot krále násilé veliké bieše.

A pro to, když mu Čechóv třěba bieše,

služby hotové ot nich nejmieše.

Čie kleščě liška ohryzla vědúci,

vzdálila sě ot něho, a potřěbu jmajíci.

Takéž král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti

věda, že nemohú túhú toliko zlého zapomanúti.

Vecě král: „Až sě s vojny vráci,

zaválém Čechóm velikú práci.

Chci Petřín pavlakú postřieti

a na pražském mostě nebude Čecha viděti.“

Právě živ býti nerodieše,

když tu řěč tak zjevně mluvieše.

Málo Čechóv s sobú na vojnu pojě,

s Němci jide, již jě svojě.

Závišě s svú bratří tu jdieše,

to královi českému velmi škodieše,

neb ten moc jeho všecku vědieše

a v jeho vojscě přátely jmějieše.

Když zajtra boj již chtiechu vzieti,

Závišě královi káza pověděti:

chtěl li by jemu milostiv býti,

chtěl by jemu zajtra užitečně poslúžiti.

Král nerodi k tej řěči stanu přistaviti

řka: „Než bych to učinil, radějí chci zabit býti.“

Tehdy král s Němci u boj vnide

a pohřiechu ten tu snide.

Ta túha sě sta den svatého Rufa u pátek,

ten svatý mučenník jest veliký svátek,

léta ot narozenie Jezukrista milého

po tisíci po dvú stú po sedmidcát osmého.

Ot Rudolta, krále říšského

Rudolt po boji do Čech pojide,

ale markrabie brandenburský do Čech přijide,

chtě za královicě s ním boj vzieti.

Vzvěděv to Rudolt, počě za sě jěti.

Brandenburský markrabie v zemi sě uváza

a svého rodicě Vaňka do Sas vzieti káza.

Závišě z Vítkovic královú pojě

a jmě prospěšné proti Němcóm bojě.

Měščené na města rozličné Němcě pustichu,

s nimiž měščené zemanóm mnoho zlého učinichu.

Zpleniece jě, i zežžiechu,

zjemúce jě, z nich duši vymučiechu.

Sami páni jechu sě vaditi,

to počě zemi najviec škoditi.

Opět sě jěchu mstíti

a na Němcě také jiezdy činiti.

Časté bojě s Němci jmieváchu.

Pak Čstibor z Lipníka okolo Prahy,

Jaroslav Jablonský

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).