Opět kněz Vladislav svého bratra pobi
a přěd Prahú na bojišči i jmene, i země doby.
To miesto Pražené dobřě znají,
ješče jemu Bojišče řiekají.
Bojóv sě mnoho v zemi stalo,
však tomu jedinému jmě ostalo,
neb tu mnohu a s málem kněz český ostál
a na tom miestě sě třikrát boj stal.
Kako ciesař u Prazě súdil
Vladislav jě sě ciesařě prositi,
by ráčil do Čech přijěti.
Ciesař do Čech přijěde
a u Prazě na súdě sěde.
Vladislav jě sě na bratra z války žalovati,
ciesař jě sě na kniežatech práva tázati.
Dotud sě súdichu,
až zemi Vladislavovi přisúdichu
řkúc: „Náše volenie
moc má, druhé nic nenie.“
Řkúc: „Pokažte nám své listy
nebo jinak učiňte jisty,
by vy Čechové, mohúce koho voliti,
zvolivše i zapuditi.“
Ciesař knězě srbského Václava jě
a knězě Bořivojě.
Mnohu pánóm káza hlavy stieti
a mnohu káza oči vynieti,
aby kniežatóm svým věrni byli
a v hromadu jich nevadili.
Již jsú byli kázali Bořivoji v zemi jěti,
všěm káza oči vynieti.
Tehdy také Jana Tistu jechu
a oči jemu vyněchu.
Knězi Bořivojovi najviece sě dostalo bieše,
že z svého rodu vraha jmieše.
V svéj čeledi tehdy ciesař mnoho Čech káza zhubiti,
věz, pročť je to chtěl učiniti:
ne pro to, by právu rád byl,
ale aby kněz český silen nebyl.
Kněz, když ciesařóv úmysl vzvědě,
s pláčem takto povědě:
„Tehdy sekyra na sě dlubny činí,
kterýž přěd svým vrahem sě súdí.
Již to právě znamenaji,
že všickni Němci českého zlého hledají.
Bych byl málo přěhověl,
viece bych dobrých lidí jměl.
Ač sú byli včera nepřietelé,
dnes by mohli býti přietelé.
Neslušieť nikdy zkaziti udatného,
přijdeť čas, žeť sě hodí do přěvážného.“
I chtieše rád bratra zprostiti,
ciesař nerodi toho učiniti.
Věda ciesař, že Mediolaněné sě na Čechy hněvají
a jich škody vešdy hledají,
káza u Medioláně knězě schovati
řka: „Nedajte sě jemu mnoho kochati!“
Vlaši knězě u věži vsadichu
a za sedm let jej hladem a smradem mučichu.
Pak káza mu ciesař život otjieti,
Vlaši mu na zajtřie kázachu hlavu stieti.
S večera dachu mu jiesti a píti
i vzkázachu jemu: „Jez a pí, zajtrať nepiti ani jiesti!“
Nevěda kněz, co sobě učiniti,
jě sě snažně bohu modliti.
Té noci svatý Apolinaris sě mu pokáza
a, chtěl li by do Čech, otáza.
Kněz jemu učini veliké slíbenie,
aby jeho ráčil zbaviti vězenie.
Vecě: „Kdež sě poznáš, tu mi kostel ustavi!“
To řka, na Sackéj jej postavi.
To miesto dobřě kněz lížěmi znamena,
jide do Milčic, kdež bydléše pan Bena.
Ten pán bratry u mír svede
a pak knězě ctně do Prahy vede.
Vacek jě sě učiti
bratří nikdy nevěřiti.
Uposlúchav Vacka zlého,
jě Ottu, knězě moravského.
Soběslav, bratr jeho,
bojě sě knězě českého,
do Polan uteče
a na Čechy sě vsteče.
Sebrav mnoho Polan
a rozličných pohan,
počě zemi hubiti,
chtě bratra dobyti.
Vladislav proti jemu jide,
a když Labě dojide,
