že proň třetina lida snide.
Tehdy ciesař Jindřich třetí v zemi bieše,
jeho ciesařová k němu jdieše.
Když skrzě Medulán jedieše,
mediolánská obec ji zabiti chtieše.
Múdřější toho učiniti nedachu,
však jejiemu koni ocas uřězachu.
Pro to sě přěd Mediolánem ciesař položi
a to na svéj mysli uloži,
že ot města nechce jěti,
doňadž jeho nebude jmieti.
Ciesař káza u sebe knězi českému býti.
I jechu sě u městě i u vojscě mluviti,
že ciesařovi jedú lidé na pomoc,
jichž každý jmá pěti mužóv moc.
„Ti jsú tak líti, že jědie jiné lidi,
kací jsú to lidé, každý súdi.“
Když to Čechy vzvěděchu,
že ty pověsti o nich jdiechu,
když sě k městu přiblížichu,
tuto lest učinichu:
na rožny rozebrachu [těsto]text doplněný editorem jako děti
a to do sebe dachu viděti,
že to lakomě jediechu.
By Čechové děti jedli, Vlaši mniechu.
Pověst veliká o nich jdieše
a město sě jich velmi bojieše
řkúc: „Hubená jest to máti,
kteráž s svými dětmi lidí těchto smie dočakati!“
Čechové, jakž k městu přijidechu,
moci řěku přěbřidechu,
neb Odolen z Chýš byl jim nalezl brod
a tiem sě vzmohl ten vešken rod.
Čechy krabošky sobě zčinichu
a pod nimi valem města dobychu.
Neb když Čechové po řebří na zed jdiechu,
by čertie lezli, Vlaši mniechu,
se zdi běžiechu
a utkati jich nesmiechu.
Čechové, chtiece ciesařovy hanby pomstiti,
učinichu skutek, o němž mě hanba mluviti:
Tu sě fíkóv z prstóv jechu činiti,
podáš li jeho Vlachu, chceť sě o to zabiti.
Čechové, že prví u městě biechu,
z města najlepšie klejnoty vzěchu.
Ješče stojí na hradě u svatého Víta noha sviecnová,
pravie, že by byla diela Šalomúnova.
Tu sú byli Medioláněné z Jeruzaléma vzěli,
když sú byli s Titem a s Vespeziánem na Židy jeli.
Móžeš tu nohu, ač chceš, přěd oltářem ohledati,
to věz, že nynějšie dielo nemóž sě jiej vrovnati.
Poděbradščí, že prví na zed lésti směli,
pro to sú řebří ot knězě na ščít přijeli.
O najvětšiej cti krále českého
Ciesařovi by vděk to poslúženie
i da českému knězi volenie:
nebo těla tří svatých králóv vzieti,
nebo v svéj zemi královstvie jmieti.
Kněz zemanóm da na vóli
a podlé jich rady korunu v zemi zvoli.
Nad to ciesař knězi ščít změni
a také jemu úřad v dvořě proměni.
Tehdy za orla černého
da jemu o jednom ocasě lva bielého.
Že kotel nad ohněm držiechu
a tú službú u dvora slúžiechu,
tehdy jeho kotla zbavi
a svým jej čiešnikem upravi.
A když ciesařě budú voliti,
ti, již volé, budú li sě u volení vaditi,
tehdy jemu káza mezi volenníky jíti,
a kohož by dal, tomu ciesařem býti.
Ciesař Vratislava prvým králem korunova
a králem českým a polským sám jeho provola.
Ot Jaromíra biskupa, bratra králova
Šebieř biskup s světa snide,
Jaromír přěd bratra s zemany jide,
Spytihněvovy úpravy upomínajě.
