malátovstvem sě rozpadl.
Z jich rodu zlé nemoci jmievají
a druzí sě na každé léto vstiekají.
Když snide svatý Václav,
by knězem bratr jeho, lítý Boleslav.
Toho léta ciesař, mstě svatého Václava,
jěde na knězě Boleslava.
Boleslav počě [proti]text doplněný editorem jemu jíti,
ale pro své hřiechy nemože dobřě projíti.
Ciesař Čechy bojem pobi
a zemi v dan porobi.
Knězi u dvora svého káza [úřad]text doplněný editorem jmieti,
kotel nad ohněm káza držěti.
Buoh svatého Václava chtě svatost ohlásiti,
počě skrzě něho veliké pomoci činiti.
Uzřěv Boleslav, že sě božiej moci nemóž protiviti,
i počě v svatost svého bratra ot polu věřiti.
Po třech letech káza jeho do Prahy přinésti
a u svatého Víta v kostele tajně jej pohřésti.
Když to svaté tělo do Prahy nesiechu,
na dvú miestú tělem hnúti nemožiechu.
Dvě řěcě bez mostu a lodí přějechu,
vězni s okovami z žalářě vynidechu.
Rány jeho všě zacělely biechu,
ránu jeho jednu jako novú vidiechu,
již lítý bratr byl učinil
A úško, jež byl uťal, toho nebieše.
Ale svatý Václav sestru Přibyslavu jmieše,
ta svatá dievka knězi povědě:
„Jáť svého bratra ucho zjevením božím vědě,
že úško svaté mezi stěnú a dřěvem do té doby ležalo,
tu, kdež sě bylo to zlé dielo stalo.“
Nalezše ucho, k hlavě přičinichu,
tak přicěle k hlavě, až sě všickni podivichu.
Kněz jeden tu bieše,
ten s velikým pláčem prosieše,
aby jemu svého těla ráčil uděliti.
Slíbi, že jemu chce tiem nábožnějie slúžiti.
Inhed sě [jě]text doplněný editorem jeden nehtek viklati.
Vzem jej, jě sě jemu děkovati.
Již tu biechu, všickni bohu chválu vzdachu
a to svaté tělo schovachu.
Boleslav znamenav, co zavinil,
za svú duši Strachkvasa, syna svého, mnichem učinil.
Ale nejměl li je pokánie pravého,
málo by mu spomohla svatost syna jeho.
Pak kněz Boleslav káza zemanóm u Boleslavi město zdíti,
o to sě zeměné jechu raditi.
Po řěčníku knězi v tom otpověděchu
a toho učiniti nerodichu.
Kněz povědě jich řěčníku:
„Běda tobě, mój starý vinníku!“
Sám jemu inhed stě hlavu
i vrže za sě tak krvavu.
Vskočiv na peň, jě sě mluviti:
„Kto mi sě chce protiviti?“
Páni sě knězi pokořichu
a Boleslav zdí ohradichu.
Ot Boleslava ščedrého tuto pravi
Pak Boleslav lítý snide,
jeho syn Boleslav na stolec vznide.
Polúči sě svatý ze zlého
a milostivý z lítého.
Kostelóv dvadcěti v Čechách učini
a město Mladý Boleslav ustavi.
Almužny veliké činieše
a křesťanstvo velmi plodieše.
Jmieše sestru děvojnú, tej diechu Mlada,
ta bieše božiej cti velmi ráda.
Ta jěde do Říma v kniežěciej drázě
i doby biskupstva u Prazě.
Ta zákon svatého Benedichta do Čech přinese
a k svatému Jiří mnoho panen snese.
Prvý biskup mnich, ten Sasic Dětmar slovieše,
druhý, svatý Vojtěch, ten také mnich bieše.
Otec jeho jmě Slavník
