[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<20v21r21v22r22v23r23v24r24v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a zemi jemu opět vzdachu.

Kněz sě jě svých milovati

a o Němcích nic netbati.

Ot knězě Děpolta zahlazenie

Tehdy kněz Děpolt zlicovský,

jenž by nynie slúl kúřimský,

nechtě knězi Přěmyslu slúžiti.

Kněz Přěmysl musi naň jíti.

Kněz Děpolt proti němu vynide

a v tom boji snide.

Zlicov město dobré bieše

a nad ním tvrdý hrad stojieše.

Čechy přěd Zlicov přijidechu

a valem u přiekop vnidechu.

všichni „Vzkuřimy!“ řečechu,

pro to tomu městu Kúřim vzděchu.

Děpoltova čeled do Polan jide

a tu bez mála všechna snide.

Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most činiti,

kněz káza mnoho němečských kopáčóv zbíti.

Kněz u městě v okenci stojieše

a na město hledieše.

Naliť z Řězna měščenín jědieše,

jenž mu dvěma penězoma dlužen bieše.

Přěd súdem jě sě kněz naň žalovati,

že jemu mzdy nechtěl dáti.

Řka: „Táhl sem nahoru jeho kamenie,“

i ukáza jemu vše znamenie.

A když jemu zaplati,

vecě: „Chci jě ofěrovati.

Neb sem za ně cělý den musil dělati,

a pro to jě mohu bezpečně bohu dáti.

K tomu mě Němci připravichu,

mé Čechy s právem mi to učinichu.“

O prvém královi Ottakarovi

Ciesař Otta na Sasy jide,

kněz k němu do Sas přijide.

Kněz o sobě stojieše

a ciesař s svými jinde bieše.

Sasici na české stany udeřichu,

a Čechové jě udatně pobichu.

I opět jě kněz Přěmysl pobi

a mnoho na Sasiech tvrzí doby.

Pro to ciesař Přěmysla jě sě milovati

i káza sě jemu korunovati.

Na biřmování knězi ciesař rúchu vzváza

a Ottakar, točíš Ottě míl, jemu řiekati káza.

Druhým ocasem obdaři lva bielého,

Budyšínem a Zhořělcem rozšíři zemi jeho.

Tehdy tě městě ciesař jemu k dědině da

a přěd kniežaty tehdy prstenem jemu vzda.

Tak Ottakar třetí král u Prazě korunu přije,

pak ležě na Křivoklátě s Smilem, a tyjě.

Čechy všě své nepřátely zbichu

a tak všě své nepřátely uhrozichu,

že po všěch Němcích jechu sě mluviti:

„Ten válej s Čechy, kterýž nechce živ býti.“

Pak na velikú rozkoš sě Čechy dachu,

a pro to o dobrém jménu nic netbachu.

Staří sě jechu doma jako vepři týti,

mladí počěchu s ohaři honiti.

Ot toho času šlechtici sě toho přijechu,

ješto holoty dřieve za úřad jmiechu.

Dřieve psy u vláščí dóm s holotami otlúčiechu

a sami čísty domy jmějiechu,

dřieve páni často sě sjezdiechu

a o čsti a o pokoji zemskému mluviechu,

dřieve lovci sami loviechu

a páni k nim na čas sami přijediechu,

dřieve páni na říji sě sjezdiechu

a v hromadě v utěšení přěbudiechu

a tu za obyčej v radě sediechu

a pokoj veliký zemi činiechu,

ale tehdy páni z sebe holoty zčinichu

a v jednom domu s ohaři vzbydlichu.

To sobě za čest a za kratochvíl přijechu,

že jedno vo ohařích vzmluviechu.

A pro to sě jechu v sboží chuditi

a pro psí smrad brzo mřieti.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).