Jednožť Ctihrad povleče sě,
uzřě, naližť dievka pláče
a nad ní inhed vrána kváče,
jenž snad bieše prorok smrti jeho.
Škoda toho druha dobrého.
Otáza jie, co by tu činila,
proč li by tako kvielila.
Vecě: „Jsem z Oskořína dci toho pána
i jsem ot těch zlých dievek svázána.
Chtiec mě násilím na svój hrad vzieti
a k svéj zlobi mě přivésti,
ale {když}marginální přípisek soudobou rukou vy uzřěchu,
mne svázány tak otběžechu.“
Když na dievcě všeho ztáza,
ssěd s koně, ji rozváza.
Panna s pláčem jeho počě prositi,
by v niej ráčil všě panny uctiti
i ráčil ji po cti k otci vésti,
řkúc: „Nevědě, co sobě sdieti.“
Ctihrad podlé sě panny posadi,
lidi okolo sebe zsadi.
I jě sě s ní medu píti
a v trubici trúbiti.
Po trúbě dievky urozuměchu,
že Ctihrada mají jako u měchu.
Dievky koňóv podpěchu
a lučiščě napěchu.
A jakž na Ctihrada vyniknú,
hlasem vysokým na ně křiknú.
Dřieve než mužie k mečóm dospěchu,
až jě jako ptáky jechu.
A inhed všecky lidi zbichu
a Ctirada přěd Vyšehradem na kolo vzbichu.
Čertie sě tej lsti smějí.
Ješče tomu miestu Šárka dějí.
Když tak zbichu svého vraha Ctirada,
naleze to dievčie nevěrná rada
aby vší zemí Vlasta vládla
a mužie držěli sě rádla.
Když sě Vlasta v zemi uváza,
na dievkách práva potáza.
Tehdy jiej dievky to za právo dachu
a inhed po všie zemi poslachu
řkúc: „Který sě pacholík narodí,
ať sě viec k boji nehodí,
pravý palec jemu urúbiti
a pravé oko vylúpiti,
aby mečě nemohl držěti
a za ščítem nemohl viděti.“
Někdy témuž sú pahané ot židóv chtěli
a snad sú byly dievky to uslyšěly.
A byly li sú to samy zamyslily,
znamenieť jest, žeť sú múdré byly.
Opět Vlasta tomu za právo chtěla
a to všiej zemi pověděla,
aby dievka toho za muž jměla,
kteréhož by sama chtěla.
U dvora by žena byla,
mužě v dielo porobila.
S tiem právem svú milost Vlasta všěm vzpovědě
a mír v zemi zapovědě.
O mužskéj lsti proti dievkám
Přěmysl když tu řěč vzvědě,
tajně na snem zapovědě.
I jechu sě raditi,
kako by sě mohli obrániti.
Přěmyslovi vieru slíbichu
a u vieřě sě potvrdichu.
Přěd Děvín jězd jechu sě činiti
a na cěstách dievky bíti.
Naleze to mužská nevěrná rada:
pozvavše za mírem mocnějších do Vyšehrada,
mnoho dievek pohanichu
a za pravým mírem cti jě zbavichu.
Ty inhed sílu a udatstvie ztratichu
a hanbú sě viec do Děvína nevrátichu.
O dievčiej smrti tuto pravi
Když to uslyšě vlasta liticě,
vzři žalostí jako nedvědicě,
všěm mužóm na život otpovědě.
Přěmysl jiej po poslu povědě:
„K vám sě nevěrú nestydímy,
nebo ji ot vás vždy vidímy.
Byšte vy byly k nám vieru sdržěly,
ot nás byste nevěry neohledaly.
Že ste vy směly v nevěrný pláštěk sě odieti,
