Ale že židy bíti směli,
pro to sú koblúk židovský na ščít vzěli.
Tehdy sě sta krále říšského volenie,
pro to král posla tam tři pány neleně:
Hrona z Náchoda a Smila Zmetličského
a pana Jana Jablonského.
Hron tu byl v radě ze všie rady múdřějším nazván,
pro to jmu říšským králem černý lev na zlatém ščítě dán.
Havel ratiščem doby polovičného
a pan Smil kláním doby za znamenie kapra červeného.
Tehdy Uhři Moravu zhubichu,
ale Uhři knězě Přěmysla nikdiež nezbichu.
Kamž sě jedno obrátiechu,
vešde Přěmysla uzřěchu.
Tomu sě Uhři velmi diviechu
a škodu velikú ot něho jmiechu.
A když Čechy přijidechu,
Uhři tajně z země vynidechu.
Ot druhého Přěmysla, krále pátého
Toho léta král Václav snide,
po něm Přěmysl jako raní květ pojide.
Jako róži prostřěd lúky postavi,
takež bóh českú zemi Přěmyslem oslavi.
Krásné nravy ovšem jmieše
a životem hrdinským bieše.
V radě netřěba múdřějšieho,
z mladu nikdiež knězě ščedřějšieho.
Uměl rozuměti každému stavu,
smějě sě, každému poklonieše hlavu.
Prvú vojnu na Prusy učini
a [z]text doplněný editorem pohan mnoho křesťan zčini.
Tehdy Bavoři zlodějsky jezdiechu
a mnoho nepodobného činiechu.
Veliké pány jímáchu
a panie a panny bráchu.
Tehdy kněz vévodě jě sě žalovati,
vévoda nerodi svých ukázati.
Sta sě, že těch Bavoróv bliz třidcěti jechu,
zsadivše jě, po řád hlavy jim sěčechu.
Uzřěchu, že jeden na pětinádste let ošedivě,
čakajě své smrti strašivě.
Však jmu neotpustichu,
s jinými mu hlavu spudichu.
Opět sě jě kněz z násilé žalovati,
vévoda počě o tom nic netbati.
Kněz mladého sě skutka dopusti,
u mále vjev u Bavory, oheň pusti.
Pól země popelem postavi
a prostřěd země bavorské své stany zstavi.
Sebrav sě vévoda, káza knězi pověděti,
že chce zajtra boj s ním jmieti.
Uzřěv kněz, že nemóže s ním boje jmieti,
sám šestýnádst jě sě k Rakúsóm běžěti.
Čechové kázachu za sobú střělcóm státi,
sami počěchu sě k městu Cindorfu bráti.
Nepřietelé se všěch strán Čechy ostúpichu
a v Cindorfu most Bavoři podrúbichu
tak, jakž ledva stromieše
a div že neletieše.
Nepřietelé brzo přispěchu
a k tomu městu Čechy připřěchu.
Když české vojsko toho města dojide
a když po mostu pojide,
most sě s nimi propade
a mnoho dobrých lidí v řěku upade.
O jiných zažhu město Bavoři,
již sú tu byli, vědieť praviti o hoři.
Musichu Čechové vévodě slíbiti,
že, kdež káže, chtie sě postaviti.
Vypraviv kněz lidi, silně do Bavor jide
a z země dřieve nevynide,
až vši zemi popelem postavi
a mnoho hradóv pustých ostavi.
Hradi velmi vysocí stojiechu
a u malých časiech Čechy jich dobudiechu.
A na hradiech Bavor mnoho tehdy zhořalo
a mnoho pak hladem zemřělo,
neb těch vojen jest kněz bliz desět učinil
a, doňadž by živ, svú škodú jě vždy vinil.
Mnoho dobrých pánóv, své hrady ožehem zavrúce,
