po němž vědě, že jest člověk svatý.
Anjelé boží s ním jdiechu
a mně velmi hroziechu.
Pro to sem sě nesměl obmeškati,
musil sem proti němu vstáti.“
I jě sě ciesař knězě Václava prositi,
aby přietel jeho ráčil býti
a z jeho klénotóv vzieti,
což by jedno ráčil jmieti.
Tehdy svatý kněz, o jiném nic netbajě,
ale to za najlepšie jmajě,
vzě svatého Víta ruku,
jenž pro buoh trpěl velikú múku.
Tehdy ciesař z své milosti
všie roboty zemi zprosti.
Kněz sě jě na Prazě kostela činiti,
aby mohl ctně svatého Víta schovati.
Ot svatého Václava smrti
Bratr jeho jě sě jemu záviděti
i mysléše, kako by mohl zemi obdržěti.
Nemoha jemu jinak učiniti škody,
pozva jeho do Boleslavi na hody.
Krsčenie svému synu zamysli,
a jmajě velikú zlob na mysli.
A když u bratra kněz Václav přěbýváše,
jeden bohobojný člověk kóň osedlaný jemu dáváše
řka: „Vskočě na kóň, žeň pryč vskóřě,
dobydlíš sě u svého bratra hořě.
Již tě tvój bratr chce zabiti.“
K tomu jemu kněz otpovědě:
„Toť já, báťo, dobřě vědě.
Z tvé viery děkuji tvé milosti,
ale již sem byl živ přieliš dosti.
Když pro buoh nemohu nic jiného trpěti,
ale tu smrt pro tvorcě mého chci míle trpěti.
Vypímy tu čieši na čest Michalu svatému,
aby nášě dušě přinesl k králevství nebeskému.“
A tu čieši on mienieše,
o niež syn boží mluvieše:
„Móžte li z té čiešě píti,
již čas mně jest všicku vypiti.“
Řek to, počě otpuščenie bráti
řka: „Viec mi vás zde jest nevídati.“
Vstav na modlitvu, k cěrekvi jdieše
a tu Boleslav s svými jeho střěžieše.
Když kněz Václav uzřě bratra svého,
počě jemu děkovati ze všeho dobrého.
Tehdy Boleslav vecě,
potrhna z nožnic mečě:
„Báťo, já tobě vždy rád slúži
a nynie takto tobě poslúži:
bude tuto konec tvým řěčem.“
I da jemu u vrch lba mečem.
Taká hróza Boleslava pojě,
až jedva bratra kóžě dojě.
Však utě ucho svatému Václavovi
a inhed vypade z rukú meč Boleslavovi.
Svatý kněz jě sě mluviti
řka: „Bratr, toť bych mohl otplatiti.
Ale tolikoť mi je mój tvořec míl,
žeť bych tvé krve pro veš svět neprolil.“
Řka to, meč bratru vráti
řka: „To, což si počal, rač dokonati!“
I kleče v cěrekvi na prazě.
Boleslav sě k bratru přirazě,
jě sě na lidi volati,
by jeho zabiti chtěl, jě sě žalovati.
Když u cierkve na prazě klečieše
a svú duši u božiej rucě porúčieše,
Hněvisa a jeho bratřie přiskočichu
a tu svatú duši s tělem rozdělichu.
To sě sta ot narozenie syna božieho
léta po devieti set po dvúdcát osmého.
Ale že Boleslav pro krsčenie byl učinil kvas,
tomu synu pro příhodu vzděl bieše Strachkvas.
Nebo ktož sú byli vinni tú smrtí knězě svatého,
trpěli sú mnoho zlého.
Hněvisa sě s koněm propadl,
bratr jeho malátovstvem
