Kochana mezi sobú za starostu jmiechu.
Tehdy, když Mezku silna v zemi uzřěchu,
nemúdrú velmi radu vzěchu
řkúc: „Dohubimy kniežěcí plod!
Tiem činem bude náš slovuten rod.
Budem kniežaty jako v šachy hráti
a ot každého budem dary bráti.
Cizí kněz bude sě nás báti:
nebo, chcme li, móžem z sebe knězě dáti,
nebo, chcemy li, móžem bez knězě býti.
Pro to nedajmy kniežěciemu plemeni vzníti!“
Když to Vršovci mluviechu,
velmi zlú radu jmiechu.
Snad toho nevědiechu,
že kniežata se všech strán jmiechu,
jichž každý země užiti chtieše.
A však ciesař v svéj moci bieše.
Nemúdří Vršovci toho sě všeho nebojiechu,
a pro to svého knězě Jaromíra jechu.
Na velikú horu knězě vzvedu
a k jednéj lípě jej přivedu.
K tej svého knězě přivázachu.
Ávech, kako sě zle potázachu!
Počechu jím špíleti
a jako k cíli šípy k němu střieleti.
Ale toho ijeden nevěděl,
že jeho svatý Jan krstitel sláněl.
v svatého Jana húni šípy tčiechu
a kniežěcieho těla nedotkniechu.
Kněz v tom lesě dva lovcě jmieše,
jeden Hřivec, druhý Hovora slovieše.
Hřivec s Vršovci držieše,
Hovora hospodě věren bieše.
Hřivec knězě zradil bieše
a ten jeho najviece mučieše.
Hovora, když tu řěč vzvědě,
u Prazě věrným všěm povědě.
Řkú: „Nemóžem tomu co učiniti,
ani viemy, kamo jíti.“
Hovora vecě: „Buduť trúbiti
a k trúbě nemeškajte jíti!“
Hovora Vršovcóm sě pokáza
Hřivec naň jako na nevěrného ukáza.
Prosi, aby nedali Hovořě živu býti,
Hřivcovi jej kázachu oběsiti.
Hovora jě sě jich prositi,
aby jemu přieli třikrát zatrúbiti.
Hovora sě jě trúbiti
a po trúbení jě sě mluviti:
„Á, běda mně nebohu,
vizi, že živ býti nemohu.
Kmošku, do tebe mi viery sě nadieti,
tobě porúčěji mé děti.“
Vršovci sě jemu smějiechu
a Pražané sě k nim po trúbě blížiechu.
Druhé jemu trúbiti kázachu
a provaz jemu na šíji vzvázachu.
Hovora jě sě druhé trúbiti
a za duši boha prositi.
velmi dlúhý páteř jmieše,
nebo jemu toho třěba bieše.
Hřivec vecě: „Kmošku, neroď toliko blésti,
rač výše na dub vlésti!“
A když třetie trúbieše,
okolo širocě hledieše.
Jednoť Pražané vyniku
a na Vršovcě křiku,
Vršovci sě rozběhu
a tu některé jechu na běhu,
jiné po lesu stíháchu
a nemíle jě postříháchu.
Kochan tehdy nevědieše,
koliko kur doma jmieše,
neb sě pod skálu v zemi vry,
pohřiechu ten sě tu skry.
Knězě ot lípy otvázachu
a to miesto znamenachu.
Na tom miestě pak oltář ustavichu
a po tom tu svatému Janu kostel učinichu.
Hovora Hřivcě na bězě poděsi
a tiemž lýkem na témž miestě kmoška oběsi.
Páni Hovořě z viery děkovachu
a pod Velezí bliz ves jemu k dědině dachu.
Kak svatý Jan Oldřicha zprosti
Kochan zbyv v tu hodinu,
obráti na knězě vši vinu
