Vítek Ojieřovic, ten tehdy na hradě sedieše.
Ten dospěv, vnide u město spieše,
chtě měščanóm pomoci,
ale nemože pomoci proti moci.
Neb Volbramovici s Kokotovici na ospitál běžiechu
a Míšněné již u městě volni biechu.
Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem přěpěchu
a tu jeho i lidi zbíti chtiechu,
ale však sě tej síle obránichu
a koní mnoho ztratichu.
Ale řetězy biechu přěpěti,
nejmějiechu kady vyněti.
Tehdy Súdek, silné dietě,
jednú ranú mečem řetěz přětě.
Viděch, když na hrad jediechu,
ano po pánu Vítkovu oři třěva sě vlečiechu.
Volbram ospitál osěde,
s druhé strany mosta Paulík Libický sěde.
Oboji mosta dobřě brániechu
a pro ně měščené vóle u městě nejmějiechu.
Po tom sě umluvichu
a věžě, ospitála a pražského hrada knězi sstúpichu.
Kněz hrad poruči Heřmanovi Zvieřětičskému,
do něhož vieru i hrdinstvo vzvědě
a příslovie ijednoho ot něho nevzvědě.
Ot míšenského nemilosti
Pak té nemúdrosti kněz sě dopusti,
že v tém dni, Heřmanovi hrad otjem, Míšňany naň vzpusti.
Míšněné sě jechu země hubiti
a Čechy jmúce žalostivě mučiti.
Nemohl li dáti ale korcě ovsa, Čecha zabiechu
nebo jej jinak v jeho síle zhubiechu.
Dlani jim prořěžíce, žíni jim provlečiechu
a tak jě nebožátka po hradu i jinudy vodiechu.
Kněz, to vida, sě smějieše
ni jim pro to kdy co dieše.
Vilém Zajiec, nelstivý přietel jazyka svého,
ten udatný šlechtic je sě želeti toho zlého.
Dostřěh sě jich, [zbi jich]text doplněný editorem mnoho,
nebo biechu dóstojni toho.
Ten šlechtic věrný Míšňanóm čsti ukráti
ni sě smiechu viec na tu stranu postáti.
O českém boji s Míšňany
Čechy sě přěd hradem položichu
a na přědhradí Míšňany a Korutany pobichu.
Tu Vítek Ojieřovic hrdinsky sě jměl
a ten šlechetný rytieř prvý nepřátely projěl.
Ale již právě jat bieše,
by sě neopravil spieše.
Tu zabichu Tamýka, rytieřě udatného,
a Čechy jechu Ajnštejnéřě, hrabí korutanského.
Tu pan Jan po nepřáteléch z Strážě udatně jdieše
a ovšem po nich v hrad vendieše,
by byl s ním most u přiekop neletěl.
Na ten boj sem já z města hleděl.
A když Čechy s Němci boj jmiechu,
tehdy Čechové Němcě u městě tepiechu,
ale Němci v svých domiech zatvořeni sediechu.
O velikéj povodni
Léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po třech stech desátého
v rozličných krajích taká vodeň byla,
jakž mnoho vsí i lidí zhubila.
V Litomyšli v Heřmanicích tanec i s piščcem vzala
a ta božie spústa den svatého Jakuba sě dála.
V druhý den v Kladščě podměstie vše potopila
a tu na dva tisícě lida ztopila.
Zvieřata pod Kladsko na kládí řevúce ploviechu,
domové cělí a na nich lidé sediechu.
To otec ot syna, mátě ote dceře,
syn ot otcě, dci ot mateře,
preč plovúce, žalostivě otpuščenie bráchu,
