poli ležieše
a zemi hubieše.
Lidé do Prahy královi přijedu
a odtud tajně na Ostrvu jědu.
Ostrvěné sě ostřěhu
a na ně ze vsi vytěhu.
Tu sě Ostrvěné dobřě jmiechu
a na nich boj obdržěchu.
Tu z Střěly najlepší jat bieše,
ten sobě Sbyněk jmě jmieše.
S Ostrvú jedni Němci biechu,
ti Kokorščí sloviechu.
Zajieci sě na nich dobřě pokobi,
ty Němcě udatně bojem pobi.
Tehdy král ot Zajiecě chtieše Jindřicha vzieti,
chtieše jmu inhed hlavu stieti.
Zajiec sě za Jindřicha posadi
a s králem sě dobřě svadi
řka: „Králi, rač to věděti,
žeť sě je Jindřich nedal jieti,
až sem musil slíbiti
jemu životu nic neučiniti.“
Nerodi jeho na smrt dáti,
pro to král jě sě na Zajiecě hněvati.
Pak páni v dobrú řěč s králem vnidu
a o vše dobré sě s ním snidu.
Pana Jindřicha pusti
a vše Němcě pryč rozpusti.
Léta ot narozenie syna božieho
po tisíc po třech stech po desieti devátého
král bez zeman z země jide
a za puol druhého léta nepřijide.
Sám šest po zemi sě túláše
a kniežěcie dvory ohledováše.
Pak sě s Němci do země vráti
a s nimi [sě]text doplněný editorem počě po svéj zemi bráti.
Ijednomu pánu neotpustieše,
pořád vši zemi žžieše.
To sě sželi Zajiecovi,
točíš s Žebráka Vilémovi.
I počě mluviti:
„Již živ déle nechci býti,
té spústy nechci déle trpěti.
Chci s bohem na ty Němcě jěti!“
Uzřěv, že jeho sbožie Němci pálé,
vecě: „Nechci jim hověti dále!“
U mále potěže proti mnohu
řka: „Vědě, že s ně býti nemohu,
ale ufám do pomoci svatého Václava,
jenž jest česká mocná hlava.
Na jeho milost chci k nim jíti!“
Dojěd jich, jě sě s nimi bíti.
Tehdy zjevně Čechóm svatý Václav sě pokáza
a za sobú u boj jim jíti káza.
Tu Čechové dobři biechu,
udatně Šváby pobichu.
Slušie každému dobrým býti
a své země životem brániti,
pro svój jazyk i smrt přijieti.
A toho tvé děti budú čest jmieti.
Na Rýně počěchu mluviti,
kto by byl mohl krále pobiti.
Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu,
Rýněné jim otpověděchu:
„Neřiekajte Zajiec Vilémovi,
ale přirovnajte jej ke lvovi
řkúc: Móž ten rytieř dobrý býti,
že pro své země čest chtěl v taký boj vníti.“
Král pro tu škodu,
aby nevšel v hroznú příhodu,
s zemany sě snide
a v jich milost vjide.
Pro tu válku za tři léta taký hlad vznide,
že proň dobřě třetina lidu snide.
A vlcie lidi tak jědiechu,
že i oděné lidi s samostřiely dáviechu.
Lidé jiné lidi tepiechu
a zvařiece jě jediechu.
Tehdy jest nalezena
některá chudá žena,
ta jest u pusté pivnici seděla,
ta se třmi dcerami lidi jedla.
Po tom dcery sně,
však tiem hladu neobráni sě.
Tehdy rytieř v zemi bieše,
ten Plichta z Žirotína slovieše.
Ten z země vynide
a do cizích zemí jide.
Když pravý boj zvěděl,
těm na pomoc jěl.
Byl u boji krále říského
a krále angličského
a ve mnohých bojích jiných
