[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<25r25v26r26v27r27v28r28v29r>>10>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

stavieše,

almužny veliké činieše.

Mší mnoho poslúcháše,

hodiny jako kněz řiekáše.

A v tom pokoji v svém úřadě rozléně,

o němž jemu bylo býti, o tom najméně počě tbáti.

Kniežěcí úřad jest v súdě seděti

a sirotčí žalobu slyšěti.

On pro sirotky na súdě nesědáše,

ale dievčie dědiny jiným dáváše.

Sirotci a vdovy k němu voláchu,

vdovy se dcerami přěd ním klekáchu.

Vida to, preč pojědieše,

pánu některému súd rukú pokynieše.

A ti páni tak sirotky súdiechu,

až jich dědiny sobě i přisúdiechu.

Tak jě z sbožie jako Radocha z člunka vysadiechu

a ta pánóv najvěčších [bieše]text doplněný editorem rota.

Když král tomu násilí v zemi býti přěpusti,

buoh na krále tento nedostatek spusti,

že v svú radu Němcě počě púštěti

a jich rady jě sě ve všem držěti.

Na to jej němečská rada přěmože,

že Rudoltovici k říši pomože,

jehož otec byl zabil otcě jeho.

Proti věrných radě na svú hlavu vsadi vraha svého.

O věrnéj radě nerodi tbáti

i jě sě Albrechtovým lidem střiebra, zlata sláti.

To bylo zjevně znamenie

božieho rozhněvánie,

že byl tak ohlúpen smysl jeho,

že za přietel jměl vraha svého.

Albrecht s Čechy krále říšského Adolfa zabi,

kako v tom boji sě jměl Smil Ojieřovic, dnes ješče mluvie Švábi.

Tehdy biskup Řehoř snide,

na biskupí stolec Jan vznide.

Ot Albrechta, krále jednookého

A když Albrecht s Čechy své nepřátely pobi

a když českým střiebrem a zlatem říšě doby,

počěchu němečščí měščené k němu listy sláti

a jeho na svého krále do Čech zváti.

Když sě silně Albrecht v říši uváza,

na krále českého práva potáza,

že jmu nechce hor střiebrných dáti

ni jemu tří měst v svéj zemi lepších vzdáti.

To královi českému škodno bieše,

že v svéj radě Němcě jmieše,

že, což sě s nimi radieše,

to Albrecht inhed vzvědieše.

Ote dvú Václavú

Král český syna Václava jmieše,

ten již králem uherským korunován bieše.

Mně, by mu u boj s říšským sě bylo sníti,

umysli dřéve k synu do Uher jíti.

Nebo jedno toho syna jmějieše

a pro to jej radějie v Čechách vidieše.

Čechy mocně v Uhřiech na Rákuši ležiechu,

a což jim bylo libo, to z nich činiechu.

Vjev král do Budína,

vzě z Uher i s korunú syna.

Král se čstí sě s synem do Čech dobra

a král říšský do Čech sě pobra.

Albrecht, král říšský, v zemi vnide

a přěd Hory střiebrné přijide.

Na Horách Jan [z]text doplněný editorem Strážě a Jindřich Lipský biešta,

ta hrdinná i páknúti jmu nedadiešta.

Pan Beneš z Velešína mnoho pícníkóv u mále pobi

a tu Švábóv mnoho zbi.

Když sě králova moc všecka snide,

Albrecht z Čech během vynide.

Jindřich s Ješkem vždy u Švábóv biešta

a škodu jim velikú činiešta.

A to Jindřichovi i pomože,

že pro své hrdinstvo od toho časa sě zmože.

Když bez škody vrah český z země vynide,

tehdy král český pro žalost u velikú nemoc vnide.

K tomu jmu také někteří připomohu,

ale tu řěč porúčiemy bohu.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).