[73]číslo strany tisku2. vis, ve visêti č. viseti; – 3. vês, v stsl. vêsъ statera, vêsiti č. věsiti; –
2. vьj, ve vьją stč. viu; – 3. voj, v za-voj-ь č. závoj; vê, ve vênьcь č. věnec, lit. vainikas; –
1. vьs, v stsl. vьsь č. ves; – z koř. vei̭kʼ-, jehož stup. 2. jest v lit. vëš-, vëšpats dominus (vl. pán domu), lat. vicus, – a 3. v ř. οἶϰος; –
1. zьd, v subst. zьdь č. zeď gen. zdi, v inf. zьdati aedificare; – 2. zid, v stsl. ziždą ze zidją aedifico, lit. žëdžiu tvořím; –
2. zьj, v zьjati stsl. zijati, č. staž. záti; –
2. znьj, v *znьjati rus. znijatь; – 3. znoj, v znojь č. znoj, rus. znoitь; znê, v rus. znêjatь = znojiti (hřáti) se; –
2. ži-, v stsl. žiti, živъ, č. žíti, živý, lit. gyti hojiti se, gyvas živý; – 3. goj, v stč. hoj abundantia, hojný, hojiti; –
1. žьd, v stsl. žьdati stč. ždáti; – 2. žid, v stsl. židą.
Infinitivy stsl. biti, gniti, piti, viti, č. bíti, hníti, líti, píti, víti mohou býti stupně 2. (z pův. *ei̭), anebo může tu býti kořenné i zdloužením na stupni 1. (jako v lit. vyti t. j. vīti = sl. viti, proti praes. veju = slov. vьją). To platí také o inf. stsl. čisti, cvisti, č. čísti, kvísti (srov. stč. inf. břísti z brьd-); Leskien Arch. V. 512 béře je za stup. 2.
ß) Stupeň střední eu̯.
75. Stupnice indoevropská tu jest: 1. u (místo ěu̯; ě- zaniklo), 2. eu̯, 3. ou̯. Na př.:
z koř. χευ jest 1. χυ, v perf. pass. ϰέχυται– 2. χευ, v praes. χεύω a χέω m. χέϝω; – 3. χοϝ, v χοή libatio m. χοϝή; –
z ἐλευϑ jest 1. ἐλυϑ, v aor. ἤλυϑον; – 2. ἐλευϑ, ve fut. ἐλεύσομαι m. ἐλεύϑσομαι; – 3. ἐλουϑ, v perf. εἰλήλουϑα; –
z koř. φευγ jest 1. φυγ, v aor. ἔφυγον; – 2. φευγ, v praes. φεύγω (lat. fūgi může býti z 2. feugi i z 3. fougi).
76. Stupnice se střídnicemi slovanskými jest: 1. ъ (za pův. u); 2. u před souhláskami, ov před samohláskami (oboje za pův. eu̯); 3. u před souhláskami, ov před samohláskami (oboje za pův. ou̯). Stupeň 2. a 3. tu tedy splývají; někdy je poznáváme podle tvaru, na př. v praes. zovą je stupeň 2., poněvadž i berą je stupně 2. – Příklady:
1. bľьv z *bljъv (a toto z blju-; kořenné -u v slabice otevřené zdlouženo v –ū, toto, když následovala samohláska, rozštěpeno v -uu̯, a z toho je psl. -ъv), v stsl. blьvati č. blvati; – 2. blju, v stsl. bljują č. bľuju, bliji; –
1. bъ, z pův. bhŭ, v aor. bêchъ č. běch m. bъêchъ nebo bvêchъ, – bъv a by z prodlouženého bhū, v part. pass. za-bъv-enъ (z *-bhū-eno), byti č. býti; – 2. 3. bov není doloženo, ale dlužno je předpokládati pro
![[73]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00085.jpg){kind=link}