[464]číslo strany tisku3. v hi- m. i-: v stč. hi et, tobě hi všěm ApŠ. 17, hi plakáním hi pak tščiciu t. 155, hory hy skály Pil. c, tú řěčiu hi tiem zámutkem LMar. 35, češt hi chvála AlxBM. 3, 11, hi zziem hi tam JidDrk. 74, hy kaká radost Alb. 21ᵃ atd., srov. stpol.: pannye marie hy wſzy(c)kym ſchwantim hy thobie (Zpověď XV stol., v Jag. Arch. 3, 634); hihned, my hyhned neumřem Hod. 64ᵇ; hiný z dial. iný (m. jiný), aby i hini bazeň měli Koř. I. Tim. 5, 20; hyzmahel Pror. Jer. 41, 10, hyſmahele t. 40, 15; – v dial. híva chod. 50 (z íva, a toto m. jíva); hiného Suš. 628; hi, hiné Šemb. 39 (záp.-mor.); a bezpochyby také v chod. hímelí z *imelí m. jmelí, jьrnel-; –
4. v ho- m. o-: v stč. sde i honady Pil. b; hohen (oheň) ŽKlem. 82, 15 (h- později škrabáno), hohnyem ROl. 138ᵇ, na hohen ChirB. 47ᵇ; hoſtawen AlxV. 817; hopycze Boh. m. 22ᵃ; holomucz Vít. 38ᵃ, w holomuczy Pulk. 52ᵃ, ſholomuczem t. (v. olomucz t. 65ᵇ); hohyſdno Fagif. 30ᵃ; hohlaſowany zvuk t. 33ᵇ; mauchy a howadowe (ovad) Háj. 100ᵃ; – v ob. Holomúc, Holomouc; – v dial. mor. hoficír, černohoký; hovado (m. ovad) Btch. 436; hofěra BartD. 110 (laš.); o hanáckém ho- místo hu- viz č. násl.; –
5. v hu- (han. ho-) m. u-: v stč. huhibuyucieho declinantem ŽGloss. 100, 4, hunor Měs. 73ᵇ, huhorz Boh. m. 22ᵃ, huher (Uher) PoprR. 34, humu animi Fagif. 43ᵇ; v húsěnicě a húžě, ze staršího gúšěnica, gúža, z ons- a onz- (enz-), je přisuto g v době předhistorické, v. § 382; – v dial. hucho, hučedník chod. 50; hudělá Erb. čít. 34 (domažl.), huvidíš t. 35, hupekly t. 36; huzda Šemb. 13 (záp.-česk.), sr. mrus. dial. huzda Verchr. 609; hudit (uditi), huzenej Kotsm. 9; Hudlice (m. Údlice), huzel Šemb. 21 (stř.-česk.); hulica t. 39 (záp.-mor.); hulica, húterý, húzký BartD. 56(dol.); hulica t. 65 (val.), 88 (stjick.), hustina (ústí) t. 110 (laš.); v hanáčtině jest o za u, tedy také ho- za hu-: holece (ulice), hozda, hojec (ujec), hocho (ucho), hójezd, hól (úl), hodit (uditi), hozenář, hozel, hózké (úzký) Neor. 8; – v nář. hran. jest akk. hu m. ju, viděł hu eam BartD. 82, a rovněž tak v stjick. t. 10: z náležitého ju odsuto j- (srov. potkáł sem u m. ju BartD. 65 val.) a přisuto h-; –
6. v hr- m. r-: v stč. hrzati m. rzáti, komoň hyrzal (2slab.) AlxH. 1, 33, srov. sln. hrzati (chrzati); hroh m. roh, (beran) jměl dva hrohy AlxB. 6, 41; hrdesen m. rdesen, hrdeſſen MamP. 14ᵇ; – ve hroutiti Jg. m. routiti a v. řítiti, řútiti, z rut- a ŕut-, stsl. rutiti a rjutiti werfen Mikl. Etym. Wtb. 279; v hrdousiti Jg. v. rdousiti; – v dial. hrys Šemb. 15 (domažl.) m. rys; hrejší t. 41 (českomor.) m. rejší (radší); hróchat (ruchati) Neor. 8; hrvat (2slab.) m. rváti BartD. 30 (pomor.); slc. hrdza v. rdza (rez) Mikl. I2 511; – v hř- m. ř-: v stč. (oděn) w hrzyzu Koř. Zjěv. 1, 13 m. v řízu; hrzyehrab Vít. 80ᵃ var. m. řeřáb; v dial. hřemen, hřemesník, hřebřík Šemb. 21 (stř.-česk.), hřebř (řebřík) t. 172 (laš.), hřešeto BartD. 65 (val.), jahřabina Šemb. 59 a BartD. 110 (laš.); hrídlo vedle řiedlo v. § 441; – v žhr- m. žr-: ožhralý Dolež. 245; žhrať, ožhrať se, ožhrała, žhrót
![[464]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00476.jpg){kind=link}