Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<412413414415416417418419420>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[416]číslo strany tiskusvědomie z kopiá atd. (z -ьja), dat. ko, vr, bohatství, svědoz kopiú atd. (z -ьju), atp.; kdyby tu byly bývaly slabiky tvrdé, jako jsou na př. v inf. skubati, adj. le, leatp., nebyla by nastala přehláska v holúti, kopie, koatd., nýbrž staré holúbati, ko, kobylo by zůstalo beze změny, jako skubati, le, leatp. zůstalo nezměněno. Časem měkkost zaniká a jest na př. part. napat, adj. patný, plur. holúbata atd.; ale dialekticky udržuje se, jak svědčí doklady psané ſṗatý Br. Dan. 4, 12, pamiatny ListPoř. 1465 atp., a v některých nářečích pamatuje se dosud, jak dokazují příklady: řibjata Kotsm. 6, hříbjata Btch. 441, hrabʼata BartD. 16 (zlin.), gen. złodějstv́a t. 98 (laš.), instr. krv́ú t. 6 (zlin.), v hoferstv́ú t. atd.

2. Ve spojení s praejotovanými samohláskami (dvojhláskami) ostatními, totiž s (= ie) a -ie (= ié), drží se jotace všeobecně a pravidelně, na př. v dat. ry, hla, part. tr, trpiec- atd., vysl. rybie atd. Dialekticky bývá tu kromě jotace ještě zvláštní změkčení souhlásky, tedy na př. vysl. ie atd. (Bartoš, viz § 328). A tak bývalo také v nářečích starších, jak svědčí doklady v KřižB. ṗieknaa 78ᵃ, ſoḃie 75ᵃ, ẇieḋieṫi 88ᵇ, ẇieſs 84ᵇ, ṁiel 75ᵇ, ṁieṫi 79ᵃ, zṁíenku 87ᵇ atd. (často); příklad stejný odjinud je zṗiewati Kruml. 472ᵃ. V dokladech těchto, hojných zejména v KřižB., jsou psány slabiky naše , atd. a , , podobně, na př. ve slově ẇieḋieṫi KřižB. 88ᵇ psána slabika ẇie (= nč. ) docela jako ḋie (= nč. ). Podle toho mohlo by se zdáti, jako psané ḋie neznamená znění ďě = ďie, nýbrž jest jen mechanickou obměnou psaní staršího die (přešinutím tečky s litery i na literu d), tak že jest také psané ẇie jenom = , a nikoli = v́ě. Ale naproti tomu je připomenouti, co dílem již nahoře bylo pověděno: 1) že slabiky psané se souhláskami retnými ẇie atd. a slabiky s ď, ť, ň, ḋie atd. nejsou zcela analogické, poněvadž v ḋie atd. jotace již (v XVI stol.) nezněla (svědectví toho jsou i v samém KřižB., kdež náležité ješťe, otpušťenie psáno geſſṫie 86ᵇ a 92ᵃ, odpuſſṫieṅiee 90ᵇ), ve ẇie atd. pak zněla a zní dosud; 2) že ı samotno bývá bez tečky, když nepředchází litera, která by tečku míti mohla, na př. naıṁil̇eıſſíj 97ᵇ a j.; 3) že litera souhlásky retné bývá tečkována i když následuje známkované í, na př. ṗíjſſe 75ᵃ, zṁíenku 87ᵇ a j. Když to vše shrneme a k tomu povážíme, že atd. zní dialekticky dosud ie atd. (t. j. že kromě jotace je také změkčena retnice), tedy nebude trvám lze jinak než připustiti, že také psané ẇie atp. v KřižB. dlužno bráti za v́ě (= ie) atd. –

Případy I. a) pja, pju atp. a II. b) 1) pia, piu atp. v češtině splývají, srov. § 113 a206. Na př. stč. part. I. a) kú(inf. kúpati) je z kúṕa a toto z kupia psl. ką, pję, a II. b) 1) kú(inf. kúpiti) je z kúṕa a toto z kúpia pův. ku; I. a) part. kúc (inf. kúpati) je ze staršího kúṕúc- a toto z kúpc- psl. kąpjątj-, a II. b) 1) sg. dat. koje ze staršího koṕú a toto z kopiú a psl. kopьju. Vytčené v těchto příkladech

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).