pro[402]číslo strany tiskubuděn, vypuděn Šemb. 36 (obecně mor.), zahrazděný BartD. 30 (pomor.), narodzeny, zahradzeny t. 108 (dze- = laš. z dě-), řidźen Šemb. 55 (opav., = říděn), slc. hodený (vysl. -ďe-), urodený, prebudený, tvrdenie Hatt. slc. 130 aPastrn. 130, atak též u Dolež. 1746; že však i v těchto nářečích bývalo náležité z slc. dz, vysvítá z archaismů, jako je na př. urodzený ingenuus, který se drží vedle urodený natus. – K choditi je iter. -cházeti, a odchylkou nářečí východních opět -cháděti, na př. jenž (obyčej) przichady z oslepenie modloslužebného Mill. 76, vychádět Šemb. 39 (záp. mor.), slunečko zachádí Suš. 333; hádět BartD. 108 pozn. (záp. mor.), laš. hadzať (toto z haďat), vyvadzať (z vyvaďať) atp. t., č. -váděti, vyváděti atd. – K voditi je Vl. tř. -vozovati, odchylkou voďovati: hospodin dowodyuge do pekla i otwodyuge ŽKlem. Ann. 6. – V kompt. mladší, sladší atp. za stč. mlazší atd. zrušeno z podle positivu mladý atd., – v Lombarďan, Náchoďan atp. zamezena změna v z vlivem slov základních Lombardie, Náchod atd.
Srov. změnu tj-c v § 303.
d-i-, d-i- se mění v ďi, ďi-.
317. 1. Když následuje v téže slabice samohláska -i -í, mění se d- v ď-. Na př. rada-raditi t. j. raďiti, sg. lok. a pl. gen. osudí t. j. osuďí (sg. lok. z -dьji, pl. gen. z -dьjь).
2. Když následuje některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, iá, iú, mění se d- v ď-. Na př. rada sg. dat. lok. stč. raďě (z -dê), bdíti stč. bďieti (z bъdêti), part. bdě, bdíc- stč. bďě, bďiec- (z bъdę-), mládě stč. mláďě pl. mláďata (z moldę-), stč. sg. nom. osuďie (z -dьje), gen. nepřehlasovaný osuďá (z -dьja), ďiábel, stč. sg. dat. osuďú (z -dьju) atd. Odchylka zdá se býti v part. veda, buda atp., vedle bďa, teša přehl. bdě, tešě, teše atd.; ale tvary tyto nejsou z pův. -ę atd., jako je bďa z bъdę a teša z tešę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny podle bďa, teša atp., odtud přejata jen koncovka -a a nikoli též změkčení. V dial. veďa, přaďa BartD. 26 (zlin.) atp. je napodobeno i změkčení. –
Také ve skupení dn- mění se d- v obou případech vytčených ve svou střídnici měkkou; na př. impt. padni vyslovuje se paďni, chodník vysl. choďník BartD. 13 (zlin.), a rovněž tak vyslovuje se obecné -ď- v slovích psaných pokladník, prázdniny, adverb. snadně, kompt. snadnější atp., a k nom. deň je dial. gen. ďňa BartD. 13 (zlin.).
Srov. měkčení ni, ni v ňi, ňi § 290 ati, ti v ťi, ťi, § 304.
![[402]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00414.jpg){kind=link}