[399]číslo strany tiskuyſut t. 105, 43, nebo umenšeny ſut t. 11, 2, nebo rozsilnili ſut sě t. 17, 18, jichž ústa pylna fut t. 13, 3, (hospodin) oplatit retribuet t. 30, 24 a j., roſtekat ſa liquet Greg., uclanaiut ze devitant t. a j., v. mé vydání ŽWittb. str. 215 a 257 – 258, jakož i v tvarosloví výklad o příponách 3. os. jedn. i množ. – Dialekticky jest koncové -t odsuto také z -ost: podkrk. dos, rados, veselos Kouble 52 m. dost atd.
16. st jest odsuto ze 3. os. jest; obé má doklady od dob nejstarších a dosud: yeſt učiněno Kunh. 148ᵃ, tělo jedno ge (: troge) t. 149ᵃ atd.; – šedesát m. šestdesát, Sſeſtdeſat Rožmb. 4, ſeſdeſat AlxV. 1124, Pulk. 150ᵇ, ſſeſtdeſat Ol. 2. Mach. 12, 9, kapitola ſſeſtdeſataa Pror. Isa. 60 (nápis) atd., a ſedeſſaty HusPost. 35ᵇ, ſſedeſat Ol. Num. 1, 39 atd.; – v starostvie m. staroststvie, (Jonathan) přijal jest ſtaroſtuie Ol. 1. Mach. 9, 31; – mistrvie m. mistrstvie, purgmiſtrwie KolB. 103ᵇ (1498), KolA. 21ᵃ (1508), HořA. 7ᵇ (1526), za purmiſtwi (sic) HořA. 37ᵃ (1551); – v slc. adv. ozaj z o-za-jisté.
17. ts jest odsuto v měský m. městský, cěsty myeſke ŽWittb. 106, 4, mieſke KolA. 1512 (v. též nahoře § 311 č. 1).
d ď.
315. Souhlásky d, ď píší se:
dílem bez rozdílu měkkosti literami d, na př. mlady t. j. mladý ŽWittb. 148, 12, mladatko t. j. mláďátko Ol. 1. Reg. 15, 3, s mladatky Pulk. 147ᵇ; – dd za tvrdé d ve slově rada, bez rozdílu u významu: ta radda ſladká ChelčP. 263ᵇ, aby neposlúchali raddy t. 35ᵇ, dal raddu králi Háj. 251ᵇ, s pány raddami t., radda VelKal. 365 a j.; u spisovatelů novějších radda = rádce nebo sbor rádcův: vypravil čtyři raddy své Pal. 4, 1, 342, rektor a radda jeho TomP. 3, 274, volení radd t.; – dd za měkké ď: budd BrigF. 125; – td, neotdeidiete Lit. Isa. 60 (obs.), otdemne OtcA. 75ᵇ atp., kontaminací v předložce ot-, od-; –
dílem s označením měkkosti spřežkami a literami dh: dhiekouati DalH. 31, neuidhieti t. 30, na ludhi t., t. j. ďěkovati atd.; – di, dy (po sklesnutí jotace, v. § 114 pozn.), na př. mladyata ŽPod. 103, 21, nedwiediatuom ChelčP. 161ᵃ, rád to widial Háj. 226ᵃ; – dg, myedg t. j. měď Lvov. 91ᵃ; – ḋ v pravopise Husovu: veḋ, hleḋ, ſuḋ Hus. orth. 178, mied Kruml. 14ᵇ; – ď pozdější obměnou z Husova ḋ: weď Háj. 5ᵃ, ſuď t., ďewcze ChelčP. 274ᵇ atd., dosud.
Místo d, ď psáno někdy gd (jd): říkalo se náležitě jdu, jdi atd., a vedle toho také du, di; a podle toho psáno pak – zvratnou analogií – také jinde gd za d, ď, na př. jakým způsobem bugde motzi Lún. reg. 1648 m. bude, jemuž (muži) gdiechu Matathiáš Kruml. 146ᵃ m. diechu, srdéčko gdywim ſye tobě Pís. t. l. 9 m. divím.
![[399]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00411.jpg){kind=link}