[37]číslo strany tiskuplut (proti praes. plovu)…, pův. pleṷt-; – stsl. sluti slutъ (praes. slovą), č. slúti slut (praes. slovu)…, pův. kleṷt-; – stsl. suti, č. súti ..., pův. seṷp-t-. Srov. § 15.
2. Za pův. téžeslabičné oṷ. Na př.: buditi…, pův. boṷdh-; – ruda…, lit. rauda červeň, pův. roṷdh-; – sg. gen. synu…, pův. sūnoṷs. Srov. § 17.
3. Za pův. aṷ. Na př. stsl. suchъ č. suchý…, ř. αὔω suším, lit.
sausas suchý, pův. saṷs-; – u- v umyti atp…., lat. au- v auferre, pův. aṷ -.
Srov. § 19.
4. Za pův. -ōṷ (koncové), v sg. lok. stsl. synu…, skr. sūnāu, pův. sūnōṷ. Srov. § 18.
V přejatém kup-, stsl. kupiti č. kúpiti atd., jest u za germ. ou, got. koupōn, sthněm. choufōn.
40. Psl. u dochovalo se také do češtiny: za psl. u je v č. opět u (v slabikách dlouhých ú), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české.
Pŕípady, kde české u (ú) je = psl. u, jsou:
a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:
hojné slabiky kořenné, na př. buditi stsl. bud-, čúti stsl. čuti, duch, chudý atd. (úplný výčet těchto kořenů je v dokladech stsl. u Mikl. I³ 68–77); -
některé slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. pastucha, běhún, kupu-ji atd. (srov. Mikl. I³ 177–178); –
některá slovce neohebná, na př. u apud, u- (unésti = auferre), juž a j.
b) V koncovkách tvarův ohnutých je č. u (ú) za psl. u: v sg. gen. domu, dubu atd., stsl. -u; –
v sg. dat. chlapu, oráču, městu, mořu atd., stsl. -u; – v sg. lok. domu atd., stsl. -u; – v sg. vok. oráču, meču atd. stsl. -u; –
v du. gen. lok. chlapú, oráčú, městú, mořú, rybú, dušú atd., a najú, vajú, stsl. -u; –
v sg. dat. -mu: tomu, našemu, dobrému atd., stsl. -mu;
Psl. u jest obsaženo také v č. ú a iú, které vzniklo stažením z psl. oju, ьju a j., v. § 193 a 477.
Psl. y.
41. y vyvinulo se až na půdě slovanské. V době předslovanské ho nebylo. Kde se vyskytuje v jazycích jiných, jest obměnou ze starších hlásek jiných, na př. v ř. νύξpův. nokti-.
![[37]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00049.jpg){kind=link}