[31]číslo strany tisku2. Za pův. a. Na př. stsl. osь č. osa…, lat. axis, pův. ak-; – sg. vok. ženo…, ř. νύμφα, pův. -ã. Srov. § 19.
3. Za pův. 3. Na př. stsl. sporъ č. sporý ..., skr. sphiras hojný, pův. sph3ro-. Srov. § 21.
4. Praslovanské jest také o v slabice ov za různoslabičné eṷ. Na př. psl. slovo … ř. ϰλέϝος pův. kleṷos; – novь pův. neoṷs; – plove- pův. pleue-; – synove pův. sūneṷs. Srov. § 15.
Psl. o seslabuje se (při stupňování) v ъ. Na př. praes. zovą a inf. zъvati; – psl. chromъ č. chromý a ochrъmnąti č. ochrnouti.
o dlouží se v době praslovanské v ō, z tohoto pak vzniká a. Na př. tvor- v stsl. tvoriti č. tvořiti, zdlouž. v tvōr-, tvar-, v stsl. subst. tvarь opus, tvarjati formare, č. tvář, vytvářeti; – psl. nositi, iterat. pri-našati č. přinášěti, přinášeti.
Po souhláskách měkkých změnilo se o v e (přehláska). Na př. v sg. nom. akk. moŕe proti mêsto; – sg. vok. duše proti ženo; – pl. nom. oračeve proti synove, – v kmenu zájm. je-, naše- atp., jego, našego atd., proti to-, togo atd.; – . slovesích vojevati atp. proti kupovati; – v part. znajemъ atp. proti vidomъ; v subst. bolestь atp. proti radostь; atd., srov. Mikl. I³ 17.
34- Psl. o (nepřehlášené) dochovalo se také do češtiny: za psl. o je v č. opět o (v slabikách dlouhých ó), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české; jenom ve skupeních tort, tolt (ort, olt) stala se změna v době starší, předhistorické a předčeské (v. §§ následující 35 a 36).
Případy, kde české o (ó) je = psl. o, jsou:
a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:
hojné slabiky kořenné, na př. moci stsl. mog-, nositi stsl. nos-, bóh stsl. bogъ, vóz stsl. vozъ, voda, oba, tobú, sobú atd. (úplný výčet kořenů těchto je v dokladech stsl. u Mikl. I³ 62–72), zejména též slabiky s připomenutými právě skupinami tort, tolt; –
hojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných) na př. bratróv, tchoř, život, dobrota, dobro-děnie, bratro-vrah . . ., v oboru slovesa kmen praes. a aor. neso-, atd. (srov. Mikl. I³ 72); –
některá slovce neohebná, na př. o, ob, do, po, bo, nebo a j. –
b) V koncovkách tvarúv ohnutých je č. o (ó) za psl. o: v koncovkách sg. dat. (lok.) -ovi, pl. nom. -ové, pl. gen. -óv, na př. synovi, chlapovi, synové, chlapové, synóv, chlapóv, stsl. -ovi,-ove,-ovъ; – ve vzoru město v sg. nom. akk. město, stsl. -o; – ve vz. chlap a město v du. dat. instr. chlapoma, městoma, stsl. -oma, – a pl. dat. chlapóm, městóm, stsl.,-omъ; –
ve vz. ryba (vladyka) v sg. vok. rybo, stsl. -o; –
![[31]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00043.jpg){kind=link}