[26]číslo strany tisku28. Psl. e dochovalo se také do češtiny: za psl. e je v č. opět e (v slabikách dlouhých é), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české; jenom ve skupeních tert, telt stala se změna v době starší, předhistorické a předčeské (v. §§ následující 29 a 30).
Případy, kde české e (é) je = psl. e, jsou:
a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:
hojné slabiky kořenné, na př. nésti nesu stsl. nes-, vésti vedu stsl. ved-, jes-, čelo stsl. čelo, desět stsl. desętь, tebe sebe stsl. tebe sebe, atd. (úplný výčet kořenů těchto je v dokladech stsl. u Mikl. I3 8–12), zejména též slabiky s připomenutými právě skupinami tert, telt; –
hojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. večer, desater, přietel, kazatel, plamen, nebesa…, v oboru slovesa kmen praesentní nese-, kupuje-, teše-, aor. nese-, impf. nesieše-, part. nesen- atd. (sr. Mikl. I3 12–14); –
některá slovce neohebná, na př. ne, bez, kde stsl. kъde a j.
b) V koncovkách tvarův ohnutých je č. e (é) za psl. e:
ve vzoru chlap (dub) v sg. vok. chlape, stsl. -e; –
v pl. nom. vok. -ové: synové, chlapové, oráčové, stsl. -ove; –
ve sklonění kmenů jmenných souhláskových v sg. gen. tykve, kamene, ramene, nebese, kuřěte, mateře, stsl. -e; – v sg. lok. ve-dne, na-d(e)sěte, stsl.-e; – v pl. nom. akk. tykve, mateře, stsl. -e; –
v plur. nom. kompt. bohatějše, stsl. -še, – a part. vedúce, vedše, stsl. vedąšte, vedъše; –
v sg. gen. zájmen bezrodých mne, tebe, sebe, stsl. mene, tebe, sebe; –
v příp. -me 1. os. množ., na př. neseme, nesme atd., stsl. -me; –
v příp. -te 2. os. množ., na př. nesete, neste, neseste atd., stsl. -te. –
Praslovanské jest e také, kde po souhláskách měkkých vzniklo ze staršího o (přehláskou, v. § 33). Tedy na př. v je-, naše- m. jo-, našo-; v boľest vedle radost; ve vok. duše v. rybo, sg. nom. akk. moře v. město atp.
Psl. e jest obsaženo také v č. é a ie (í), které vzniklo stažením z oje, eje, êje, ije, ьje a j.; v. §§ 126, 152 a 477.
tert, telt.
29. Litevské derva lignum svědčí, že také v slovanštině bylo původně dervo; ale v slovanských jazycích historických je za to stsl. drêvo, stč. dřěvo, rus. derevo, pol. drzewo. Z kořene nes- byl psl. inf. nesti, z koř. mer- byl
![[26]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00038.jpg){kind=link}