[23]číslo strany tiskuc) Za pův. i̭ā je psl. ê. Na př. *i̭ā- lit. jóti, jodīti (jeti)…, rus. êdu stč. j-ědu, psl. êdą; – lat. hiā-re lit. žióju…, psl. zêją; – sg. gen. a plur. nom. akk. psl. (částečně) -ê, zemê atp. (proti stsl. zemľę atd.), z pův. -iās. V. Zubatý, Jag. Arch. 13, 622–625 a 15, 493 sl.
Pův. ə.
21. Za pův. ə je psl. o. Na př.: *sthe- v skr. sthitas, ř. στατός, lat. stătus…, stsl. stoją; – *sphə- v skr. sphiras hojný…, stsl. sporъ č. sporý; – skr. aor. abodhišam…, stsl. nesochъ (Jagić v Arch. 10, 175 a Fortunatov t. 11, 569).
Pův. i̭, ṷ.
22. Původní i̭, ṷ
dílem zanikají v střídnicích, které se svými samohláskami pro praslovanštinu dávají: pův. tei̭t (t. j. téžeslabičné ei̭) a psl. tit. pův. teṷt a psl. tut, v. § 15, –
dílem jsou za ně střídnice zvláštní j a v, na př. sg. akk. fem. *i̭ām…, stsl. ją, – pl. nom. i-kmenů mužsk. *-ei̭es…, stsl. -ьje, gostьje atp., – *ṷeģhō, lat. vehō…, stsl. vezą, – *neṷos, ř. νέϝος lat. novus…, stsl. novь, – *ketṷer-…, stsl. distrib. četver-.
Samohlasné r̥, l̥ a m̥, n̥.
23. Vedle psl. vьrtêti circumagere, vertere je také psl. grьmêti tonare. Ono je nižší stupeň kořene vert-, toto kořene grem-. Podle běžné theorie o liquida sonans a o stupňování mělo by z obou těchto kořenů býti na nižším stupni *vr̥t-, *gr̥m-, s jednostejným r̥. Ale tomu odporuje slovanština, majíc za předpokládané jednostejné r̥ střídnice rozdílné, totiž ьr a rь, jejichž rozdíl souhlasí a patrné souvisí s rozdílem, jejž máme na stupni středním v koř.vert a grem-. Totéž dá se ukázati strany l̥.
A totéž se opakuje při m̥, n̥. Máme vedle sebe mьnêti cogitare a nьznąti penetrare, stsl. vъnьznąti stč. venznúti infigere. Ono je nižší stupeň kořene men-, toto kořene nez- (z neģ- nebo neģh-, stupňovaného dále v noz-, stsl. pronoziti perfodere). Podle běžné theorie o nasalis sonans a o stupňování mělo by býti na nižším stupni *mn̥-, *n̥ģ-, s jednostejným n̥. Ale tomu odporuje slovanština, majíc tu střídnice rozdílné ьn a nь, souhlasné s rozdílným men a nez … Totéž platí strany m̥.
Theorie, že bylo v indoevropském prajazyku jednostejné r̥, l̥ (liquida sonans) a jednostejné m̥, n̥ (nasalis sonans), setkává se s odporem; o tom v. Bechtel str. 114 a násl. Věci tuto vytčené odpor sesilují. Místo jedno[24]číslo strany tiskustejného
![[23]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00035.jpg){kind=link}
![[24]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00036.jpg){kind=link}