[223]číslo strany tiskudcera božj́, a plur. synové nebo dcery božje t. 22; Blahoslav také zaznamenal, že podle Roha je sg. gen. fem. gj́ž moci a sg. instr. gjež mocí t. 14, ale Roh učil bezpochyby naopak a Blahoslav referuje mylně; podle Roha byla prý 3. sg. on pomnje t. 11, 1. pl. držjeme t. 18. Z toho vyplývá, že theoretikové XVIého stol. a zejména Blahoslav nezná již náležitého rozdílu i a ie a že upadá v omyly, když se snaží o starožitnosti ie pověděti, kde bývala nebo kde by jí býti náleželo. –
Jde dále o výklad této véci.
Mezi doklady zde předloženými i všemi příslušnými jinými jsou bezpochyby některé pisecké omyly. Na př. trziedcziety m. třidcěti v AlxH. 1, 14. Také oba doklady ze ŽGloss., hledie 103, 32 a obdirzie 68, 37 jsou omyly, nejsou-li to odchylné překlady. Ze stol. XIII nemáme tedy bezpečného dokladu, pro tuto zvláštnost.
Mezi doklady jsou dále některé, které mohou býti a bezpochyby jsou novotvary, a kde tedy psané e, ie atp. zníti mohlo a bezpochyby také znělo, jako znělo a zní v podobných novotvarech pozdějších a novověkých. Na př. ve vzorech oráč, moře, znamenie atp. má plur. lok. koncovku ích, ale v dokladech našich jsou odchylky; v lozech ŽWittb. 149, 5, v polech t. 131, 6, v plawiſſczech EvZimn. 31, na konyech Mill. 44ᵃ, o kralech t. 6ᵃ, o polyech t. 46ᵃ po polech t. 124ᵃ, v těch vdolech t. 113ᵃ, na paſtwiſſciech Mand. 7ᵃ, na polech t. 26ᵃ atd., a jinde: w loziech ŽKap. 149, 5, králijech Hrub. 235ᵇ na koniech Hug. 296 a j.; v novotvarech těchto mohlo e, ie tak zníti, jako znělo v parallelních vzorech tvrdých (chlapiech, chlapech atd. I a jako znělo Prefatovi, když napsal na koněch Pref. 16, a Kollárovi, když napsal v krajech, hájech (Slávy Dcera II, 18). Jiný takový případ jest ve sklonění adjektiv vzoru pěší: proti sg. gen. masc. a neutr. pěšieho, dat. pěšiemu atd. má býti sg. nom. pěší, instr. pěším, pl. nom. m. pěší, gen. lok. pěších, dat. pěším, instr. pěšími, proti sg. nom. fem. pěšie má býti sg. akk. a instr. pěší (přehlasovaný) atd.; ale analogií mohly býti a byly také novotvary s -ie- místo -í-, na př. ſchodiuciemy ŽKlem. 27, 3 m. -cími, všěch vfagiuciech t. 17, 31 m. -cích, ſczynycziemy ŽWittb. 27, 3 m. -cími, synové czlowieczie ŽTom. 61, 10, syn bozye ML. 31ᵇ, syn buozye EvVíd. Jan. 11, 4, syn božie ChelčP. 17ᵇ, muž bozzye EvOl. 69ᵃ, sluhú boziem Otc. 3ᵃ atd.
Konečné dlužno v dokladech dialektických, zejména z textů staromoravských, připustiti dialektické znění ie atp. místo í (i), kdekoli pro ně máme svědectví s některé strany jiné. Na př. mor. říká se křéž, křédło, šeroké, koľék atd. Šemb. 46 (han.), Bartocha 421 sl. (dol.-beč.), dlužno tedy připustiti, že i psaným krziez Mill. 15ᵇ a Mand. 3ᵃ, krzieze Mill. 54ᵃ, na krziezy Mand. 96ᵃ, krzezem PassKlem. 158ᵇ a 92ᵃ, krziedl (pl. gen.) Mill. 49ᵃ, na dél i na ſſerz Sal. 729, obſſerne t. 781, kanownyeka EvOl. 70ᵇ, zakonnyekow EvVíd. Jan. 7, 48 atd. zvláštní znění dialektické se podává.
![[223]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00235.jpg){kind=link}