GEBAUEROVO HISTORICKÉ HLÁSKOSLOVÍ VE SVĚTLE DALŠÍHO BÁDÁNÍ
Miroslav Komárek
I.
1. Na rozdíl od nového vydání obou svazků III. dílu Gebauerovy Historické mluvnice české (Skloňování vyšlo znovu 1960, Časování 1958), jež byly doplněny pouze stručnými poznámkami jejich vydavatele, akad. Fr. Ryšánka, ukázalo se u Hláskosloví nezbytným připojit jednak podrobnější poznámky k jednotlivým místům knihy, jednak větší shrnující doslov, který by seznámil s vývojem bádání od konce 19. stol. a s jeho dnešním stavem. Toto rozhodnutí je dobře zdůvodněno pronikavými změnami, kterými od r. 1894, kdy Hláskosloví vyšlo, prošel právě tento úsek jazykovědné bohemistiky. Sedm desetiletí vědecké práce jak v českém historickém hláskosloví, tak i v širším oboru historické fonologie slovanské a obecné doplnilo, zpřesnilo nebo i vyvrátilo nejeden Gebauerův dílčí soud a antikvovalo – mnohem znatelněji než v obou svazcích III. dílu – metodu i celkovou koncepci díla. Po počátečním váhání, zda se má za těchto okolností první díl Gebauerovy Historické mluvnice vůbec znovu vydávat, zvítězilo přece jen přesvědčení, že Gebauerovo Hláskosloví, i když již leckde zastaralo, má svou trvalou cenu i pro dnešek, a to: za prvé jako bohatá pokladnice hláskoslovného materiálu, interpretovaného s hlubokou znalostí složité vývojové problematiky a dosud ještě ne vždy plně využitého; za druhé jako klasický vzor kritické rozvahy a přesnosti filologického myšlení; a konečně jako nabádavý příklad cílevědomé a obětavé vědecké práce, jaké má zapotřebí i dnešek. Životnost a podnětnost Gebauerova Hláskosloví je potvrzována i výsledky nového bádání v oboru české historické fonologie: ukazuje se dokonce, že některá dílčí řešení jsou dnešnímu pojetí bližší než názory vědecké generace, jež následovala bezprostředně po Gebauerovi. Také dnes plně platí o Hláskosloví slova, jimiž r. 1907, po Gebauerově smrti, hodnotil jeho Historickou mluvnici a Slovník staročeský E. Smetánka: „… materiál jejich nezastará nikdy, starými doklady budou věčně mladé; a pokud příští doby materiál ten budou rozhojňovati a podle pokroku jazykozpytu dále vykládati, budou pracovati v duchu Gebauerově a neseny budou Gebauerovými rameny“ (LF 34, 1907).
2. Od r. 1894 se změnily poměry v českém historickém hláskosloví
