Rozdílné ł, l, ľ je v některých případech na stejných místech, jako t, ť, c nebo d, ď, z, a je tu tedy poměr ł : l : ľ = t : ť : c = d : ď : z, na př. chváła : chvá/iti : chváľen = ztráta : ztraťiti : ztracen = rada : raďiti : razen; ale před e (pův.) a -b je proti střednímu l tvrdé t, d, na př. sg. vok. orle a hade, nom. hól a kost.
278. V historické češtině jest l dvoje, tvrdé a netvrdé; dotvrzeni toho viz v § následujícím.
1. Tvrdé ł je pravidlem v slabikách bývalých s -a, -o, -u, -y, -ą, -ъ a co z nich do češtiny se vyvinulo; tedy na př. v nom. chváła (z -la), vok. chváło (z -lo), słuha (z -lu-), gen. chváły (z -ly), akk. chváłu (z -lą). pl. gen. chvał (z -lъ), adjekt. małá (z -laja), małé (z -loje) atd.
2. Netvrdé l je pravidlem v případech ostatních: na př. v inf. chváliti (z -liti) a part. chválen (z -ľen). Jest tedy střídnicí za bývalé l střední (chváliti) a zároveň za ľ měkké (chváľen-) a vzniklo splynutím těchto dvou hlásek v jednu.
Případy, ve kterých české netvrdé I je střídnicí za býv. střední l a ve kterých za býv. měkké ľ, jsou:
a) za střední l je v slabikách s -e (původním), -ê, -ę, -i, -ь a co se z nich do češtiny vyvinulo; na př. v slovích ležeti stč. ležěti a ležati (z le-), sg. dat. lok. chvále (z -lê), mléko (z -lê-), part. chvále, chválíc- stč. chváléc- (z –lę?, tele plur. telata (z –lę), chváliti (z -li-), chválíš (z -líšь), lest gen. lsti (z lь-), hůl stč. hól (z -lь), nom. akk. obilí stč. obilé (z -lьje), gen. obilí stč. obilé nepřehlas. obilá (z -lьja), dat. obilí stč. obilú (z -lьju), želíš stč. želéš (z -lêješь) atd.; –
b) střídnicí pak za bývalé měkké ľ je české netvrdé l v případech vyčtených v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:
v některých slabikách kořenných, na př. líbiti stč. ľúbiti z ljub-, lid stč. ľud z ljud- a j.; –
v kmenových koncovkách některých substantiv vzorů oráč, moře, dušě; na př. přítel stč. prieteľ z -teljь, – vůle stč. vóľa z volja, – pole stč. poľe z polje; –
v adjektivech -ľ, na př. Litomyšl stč. Ľutomyšľ z -mysljь; –
v substantivech s příponou -jan-, na př. Polan stč. Poľan- z poljan-, Kožlany Us. z koz(ь)l-jan-; –
v komparativech (a superlat.) s příponou -jьs-, na př. další stč. daľší z daljьs-, adverb. dále stč. dáľe z daljes-; –
v praes. indik. 1. sg. sloves třídy III. 2, na př. stč. veľu z velją; –
v praes. indik. 1. sg. sloves tř. IV, na př. stč. děľu, myšľu z dêlą, myšľą, a toto z dêlja, myslją; –
v part. -nъ týchže sloves, na př. dělen, myšlen, stč. děľen-, myšľen-, z dêljenъ, mysljenъ; –
