Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<443444445446447448449450451>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

rukama plaudite t. 46, 2, což zyſſczeſſ Vít. 33ᵇ (získati), by byl ziſſchzie AlxBM. 5, 26t. j. zíščě nč. získaje.

k změněno v č v psl. ke, ki atd.

Z doby praslovanské pochází také změna k v č, když následovalo (psl.) e, ę, ē, i, ь. Na př. česati z koř. kes-; praes. peče- z peke-; vok. vlče z vьlke; subst. nom. vlče stč. vlčě gen. vlčěte z vьlkę; mlčeti stč. mlčěti, mlčati z mьlkēti; impf. pečiech z pekēachъ; paučina z paąkina; léčiti z lêkiti; řeč stč. řěč z rēkь; ručka z rąkьka, pl. gen. ruček z rąkьkъ. atd. Více viz o tom v § 247 č. 1.

V češtině jsou od tohoto pravidla některé odchylky.

Místo matčin atd. říká se slc. matkin Hatt. 52; odchylka způsobená analogií podle matka atd.

Odchylka zdá se býti také v part. masc. a neutr. peka, teka atp.; ale tvary tyto nejsou z pův. -kę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny v době předhistorické podle part. (nepřehlasovaných) mlča, teša atp., odtud přejata jen koncovka -a vzniklá z pův. , a nepřejato spolu změkčení.

Odchylkou není české ke, kde e jest původu jiného než z psl. e neb ь; na př. v kel z lъ, tykev z tyv-, v sing. instr. člověkem z -mь, v pl. gen. suken ze suknъ (e vloženo), v impt. sekej ze sěkaj, – v keser z dol.- něm. kesser Matz. Ciz. sl. 201 aj.

Některá slova s -ke- jsou temná. Na př. škeřiti vedle štířiti, *ščieřiti = rozvírati ústa, ceniti zuby na koho; Mikl. I3514 a Et. Wtb. 299 odvozuje to od koř. sker- a uvodí slc. skeriť a iter. vyskierat; odchylné škeř- mohlo by se vykládati vlivem subst. škara, pochodícího z téhož koř. sker- a známého v sln. škara Ritze.

Skupené sk, šk, (pro ck není příkladu), čk změněno v případech sem patřících v šč, šč, čč. Na př. tisknúti-tiščen; vosk-voščěný (-sk-ēno-); polský-polščina; dska (dъska)- deščka (dъskьka); hruška- hruščička; kočka- adj. stč. koččí, budeš-li se mýti koczczym ſtrzyebrem in nitro Pror. Jer. 2, 22. Z šč, čč je pak šť, čť, o čemž v. § 444, b.

k mění se v c.

Také tato změna je z doby praslovanské a vyskytuje se ve dvou případech.

I. k změněno v c, když následovalo (psl.) ê, jakkoli vzniklé; za žádané koncové -ê, vzniklé z indoevr. -oi̭, je psl. -i, a take před ním změněno k v c. Na př. cěna z kêna; sg. lok. člověcě z -kê; sg. dat. lok. rucě z rąkê; pl. lok. člověciech z -kêchъ; impt. pl. rcěte z rьkête; pl.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).