chovám a jim plnú potřebu dávám.“ Uslyšav to tesař, vzradoval se velmi pro víru a ustavičnost své ženy; a ty jisté rytíře propustil, přijem od nich slib pod věrú, aby víc ižádné paní šlechtné nezatrhali. A tak ten jistý tesař s svú věrnú manželkú v pravé víře i lásce až do smrti ostal.
Rozum té řeči
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský, jenž má sien ustaviti, to jest srdce člověčí dobrými mravy ozdobiti, v nížto Pán Buoh s chutí přebývá, jakož Písmo praví o věčné múdrosti: „Rozkoš má jest přebývati s syny člověčími.“ Ale rytíř, to jest Kristus, jenž má krásnú dceru, to jest duši, kterúž bíše dal za tesaře pro jeho múdrost, to jest za dobrého křesťana, jenž ji pojal jako za manželku s košilí čistú, to jest s křesťanskú věrú, bez nížto nelze spasenu býti. A dokudžto člověk přebývá v dobrém životě, tak dlúho víry nepoškvrní. Tří rytíři, jenž přicházejí, aby té duše pokúšeli, jsú pýcha, lakomství a smilstvo. Ty tři rytíře věrná a múdrá duše má zavierati v komoře, to jest v zkrúšení, v svaté zpovědi a v dosti učinění, a za to odplatu vezme od Otce nebeského u věčné radosti.
Čte se také o jednom člověku jménem Ganterus, jenž žádáše, aby mohl nalézti místo, v němž by měl radost bez smutku, hojnost bez nedostatku, světlo bez temnosti. Protož uda se jemu jednoho dne samému ujíti, jako by jiný za tři dni ušel, až i přijide do jednoho království, tu málo před tím král toho království umřel bíše. Uzřevše jeho knížata a páni tak zpósobeného, ke všemu dobrému podobného, za krále jej sobě volili. Ale on, když bíše tak volen, velmi se radováše. Zatím noc přijide a jeho páni s velikú ctí provodili[…]text doplněný editorem[56]chybějící text A když tam vnide, uzře jedno lože krásné, ale v hlavách uzře lva ukrutného, v nohách draka velikého, na pravé straně nedvěda hněvivého a na levé straně množství škaredých črvóv. I vece ten jistý Ganterus: „Co jest toto? Zda tu mám se radovati a s těmi hovady přebývati?“ Odpověděchu jemu páni i sluhy: „Pane, i ovšem; nebo sú jiní králi na tomto loži léhali a od těchto hovad sešli.“ Tedy on vece : „Všecko mi se jiné dobře líbí, než tohoto lože a těchto hovad velmě se strachuji, protož váš král nechci býti.“
A tak odšed od nich, bral se tak daleko, až i do jednoho království přišel, kdežto také král
