Najmilejší! Skrze tohoto chudého mudrce rozumí se každý z nás, jako David dí: „Nebo chudí příliš učiněni sme.“ Kád jest náš život nynější. Nebo jakožto kád jest obracivá s místa na místo, takéž život náš obracivý jest z jednoho stavu do druhého. Jednak člověk vesel, jednak smuten jest, jednak zdráv, jednak nemocen. Protož my v této kádi sedíce, totižto v nynějším životě, vždy k Kristovi seděti máme a k němu se obrátiti, jenž jest slunce spravedlnosti. Ale Alexander Veliký, jenž nás tieže, chceme li co od něho vzéti nebo mieti, jest ďábel, jenž nám ukazuje světskú marnost, jako Kristovi ukazoval vše hory. Od něhož, všeho nechajíce, toliko máme prositi, aby nestál mezi námi a mezi sluncem, to jest Jezukristem, Pánem naším. Ale což jest na něm, toho nepřepúští, aby slunce, totižto Kristus, dal nám světlo milosti své. Ale častokrát chce, abychme prosili něco světského, jímž bychom byli odlúčeni od pravého slunce. Protož odejmem každú příhodu mezi námi a Bohem, abychme mohli své oči svobodně a bezpečně bez příkazy zdvihnúti, jej viděti se vším zbožným na věky věkóv. Amen.
O jednom dietěti
Praví mistr Valerius Veliký v třetích knihách, že některaké dietě urozené podlé oltáře stoje, když Alexander Veliký obětováše, popadl kadidlnici, chtě jemu podati. Horúcí uhel jemu na rámě upadl, a kakžkoli žhlo jej tak velmě, až smrad těch, jenž okolo stojíchu, došel bieše, však ten jistý mládenec pro to vždy ramenem svým nehnul, aby oběti nepřekazil. Alexander, vida to, nechal jeho hořeti, chtě jeho tak pokusiti.
Najmilejší! Skrze tohoto Alexandra, jenž všecky národy přemohl, rozumí se Kristus, jenž proti ďáblu i proti světu svítězil, jakož sám řekl: „Úfajte, nebť sám já přemohl svět.“ Najlepší obět učinil, když za nás umřéti chtěl. Ale mládenec, jenž při té oběti stál, když Alexander obětoval, jest každý člověk, jenž obět dobrých skutkóv má obětovati Alexandrovi, totiž Pánu Jezukristu, jenž se za nás obětoval. Jakožť David dí: „Obětujte obět a úfajte v Hospodina.“ Ale uhel horúcí padá na nás, to jest když ďábel některakým pokušením snaží se našim dobrým skutkóm překážeti. Nebo pokušení ďábelské jest oheň, jakož David dí: „Ohněm s’ mě pokusil a není ve mně nalezena zlost.“ Ale
