kolikrát myslí s vólí hřích smrtedlný učiniti. Ale on, milý Ježíš Kristus, proti tomu vydal troji radu: najprvé, aby nikdy té věci, kteráž rozumem člověčím stižena nemóž býti, nesáhal, ani po ní stál. Ta věc jest svatá Trojice, v nížto sú tři osoby, a však jeden Buoh. Druhá rada jest, aby ztracené věci a nenavratitedlné nikdy neželel, to jest když tělesné zdraví nebo zboží ztratíme, kteréž nám Buoh odjímá na tomto světě, aby nám potom lepší dal na onom. Jako dí svatý Řehoř: „Veliká jest k nám milost boží, když na nás zde přepúští zámutky, žalosti, bolesti i nedostatky, aby nás věčně nedal ďáblóm mučiti, ale s anjely se radovati.“ Třetí rada jest, abychom slovu nepodobnému nikdy nevěřili, to jest diáblu, což slibuje. Neb ďábel mnoho slibuje, ale málo plní, což slíbí. Nebo lež slibuje, jakož jest dóvod toho na otci našem Adamovi i mateři naší Evě, když jim řekl: „Víť zajisté Buoh, kdyžkoli s tohoto dřeva budete jísti, budete jako bohové, vědúce dobré i zlé.“ Když sú té řeči lživé jeho věřili, ihned sú vyhnáni hanebně z ráje. Jakož i dnes mnozí věří netoliko ďáblu, ale i světu, k tomu svému tělu; jenž jim slibuje svět mnoho zboží a tělo jich dlúhé zdraví. Ale strach jest, když se najvíc ubezpečí, by jim nebylo řečeno jako onomu lakomci, kterýž své stodoly šířil, špižuje je na mnohá léta: „Blázne, noci črtí tvú duši z tebe vydrú, a to, co s’ nachoval, komu se dostane?“ Protož snažme se, abychom trojí rady poslúchali, varujíce se hříchu, dobře činíc, věčné radosti došli.
Bíše některaký král, jenž dcerku krásnú mějíše, kteráž bíše slíbila Bohu, že nechce ižádného muže sobě vzéti, leč by tyto tři věci věděl i uměl a mohl: najprvé, aby věděl, na koliko noh sú čtyři elementi vzdéli, zšíři i vhlúbi, druhé, aby uměl proměniti vítr jeden v druhý, totiž puolnoční u východní, třetí, aby mohl nésti uhlé řeřevé v svém lóně při nahém těle bez úrazu. Král, otec její, zvěděv ten slib, kázal volati po všem království, že ktož by koli, chudý nebo bohatý, ty tři věci uměl, věděl a mohl, aby jeho dcerku za ženu sobě pojal. A když se to proneslo, mnozí k tomu dvoru jediechu, pokúšejíce se o to, ale ižádný nemohl tomu co učiniti.
Bíše v tu chvíli některaký rytíř v dalekých krajinách. Když takovú pověst uslyše,
