a hřích dále když počne, porodí smrt.“ Nebo jeden hřích z druhého vychází a z každého smrt. Ale když někdy člověk, k sobě přijda, bude želeti i s pláčem, že kdy světlo ztratil, to jest milost božskú pro své hříchy. Ale syn jeho, kteréhož v žaláři porodil, jenž světla nikdy neviděl, to jest žádost zlá, nedbá na to nic, než žádá, aby tak vždy ostala v své libosti. Anebo skrze toho syna znamenají se bohatí a rozkošní tohoto světa, jenž praví, by se jim to bydlo neproměnilo k jich vóli, nebeského království by na věky nezachtěli. O nichž David dí: „Za nic sú nevážili země slíbené“, to jest nebeského království, totiž s oním bohatcem netáhnú zemřéti, bude v pekle pohřeben. O nichž Kristus dí: „Běda vám bohatým, jenž zde máte své utěšení, neb budete za to múceni.“ Ale césařová, jenž tu žalost uslyšela, jest Panna Maria, jenž za ty Boha prosí, kteří želejí, že sú se kdy hříchu dopustili, aby císař, Otec nebeský, ráčil je z věčného žalářa zprostiti, to jest z ďábelské moci, a dáti jim zde svú milost a potom nebeské království.
O jednom kříži
Agelius když v Římě kraloval, za těch časuov byl některaký muž, jenž se jemu událo jednú jeti mimo jeden kříž, na němž bíše psáno se všech strán takto: „Ó člověče, pojedeš li na tuto cestu, najdeš hospodu, v níž tvój kóň bude dobře naklizen, ale ty budeš zle ctěn.“ Z druhé strany bíše psáno: „Pojedeš li túto stranú, ty budeš ctěn, ale tvój kóň bude zle naklizen.“ S třetí strany bíše psáno: „Pojedeš li túto cestou, ty i kóň tvój bude dosti podobně ctěn, a dříve než z té hospody vyjedeš, budeš velmi raněn.“ S čtvrté strany bíše psáno: „Pojedeš li túto cestú, ty i tvój kůň dosti budete mieti, ale v té hospodě musíš kóň ostaviti, a budeš potom pěškami choditi.“ A ten jistý muž, vida to písmo i četl a divieše se tomu a pilně myslíše, kterú by cestú z těch čtyř měl jeti. I přemlúváše sám v sobě a řka: „Učiním jedno a druhého nechám; pojedu já túto cestú, kdež já budu dobře ctěn, ač i kóň mój bude zle naklizen; jedna noc mnoho nemóž býti.“ A když sobě tak umyslil, ostal na tom i jel i přijel na jeden hrad, na němžto bíše rytíř, jenž jeho mile přivítal a všeho dobrého dosti dal, ale kóň jeho málo nebo nic neměl. Vstav ráno ten jistý rytíř, jel domóv, i jal se všem praviti té příhody, kerúž jest měl i viděl na cestě a v hospodě měl.
