nade dveřmi pověsila a častokrát na ně žalostivě vzhlédala a velmi plakala. Pod časem mnozí k ní jezdili a ji snúbili, slibujíce jí mnoho zboží i panství. Ale ona, dřéve než k té řeči odpověděla, vždy prvé do komňaty vešla a pilně na odění vzhlédla a k sobě sama řekla: „Ó milý pane, ty s’ pro mú milost zahuben a dědičství s’ mi zase dobyl; Buoh toho nedaj, abych za jiného šla.“ A řkúc to, tepruv z komněty vyšla a jim každému túto řečí odpověděla: „Milý, nemějž mi za zlé, toť bych ráda učinila, ale že sem Bohu slíbila více muže nepojímati, nelzeť mi jest toho učiniti.“ Oni tu řeč uslyševše, otjeli a v tom jé za zlé neměli. A ona tím během do smrti v svém vdovství ostala a jemu víru zdržela a Bohu se jest dostala.
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský. Dcera jeho krásná jest duše každého člověka, k obrazu božímu stvořená, v niežto jest moc Boha Otce, múdrost Boha Syna, dobrota Ducha svatého, na nižto království spadlo bylo, to jest panství všeho, aby panovala zvířatóm polským, rybám mořským, ptákóm nebeským. Ale zlú radú i návodem ďábelským ztratila to panství a k tomu od něho hříchem naprzněna a smrti poddána, jakž brzo jablka zapověděného okusila; potom vysazena na cestu obecnú, to jest na tento svět, aby almužny prosila. Přihodilo se, že jeden rytíř tudy jda, to jest Syn člověka, Pán náš Ježíš Kristus, přijem člověčenství na se, slitoval se nad námi, a ji od ďábla vykúpil v království netoliko zemském, jako Adama, ale v nebeské království navrátil, ale pod takú úmluvú, aby ižádného víc kromě něho jiného nemilovala až do skončení na svatém křtu, když se odřičí všech pých i hrdostí i také příčin ďábelských. Učiniv tu úmluvu rytíř, to jest Kristus ten jistý, vzel na se své odění a bojoval s ďáblem a přemohl jeho, a však v tom boji raněn byl až do smrti, i umřel podlé člověčenství, a nám dědičství zase dobyl. Protož každá věrná duše učiň tak věrně, jako tato paní: Pověs odění krvavé v svém pokoji, to jest pamatuj umučení svého milého choti, Pána Jezukrista, a zvláště když by tebe kto snúbil, to jest svět, ďábel, tvé tělo, že by se o tě pokusili, rúče uteč se k odění krvavému, totižto zpomeň na hořkú smrt a ukrutnú a na hojné
