jeden baziliškus nebo ostrovid, však lépe jest řéci morovid, že zrakem moří, na zdi tohoto města, jehož zrakem rytíři mrú nakaženi.“ Vece Alexander: „Kteraký lék proti tomu morovidovi jest?“ Jemuž řekli: „Přečisté a najlepší zrcadlo položeno buď mezi zástupem a mezi zdí, kdež ten morovid přebývá. A když ten morovid v zrcadlo vezří, obrazu jeho zrak k němu se obrátí a ihned umře.“ A tak, jakž to učinil, města dobyl.
Najmilejší! Týmž obyčejem svrchovaný lék zdvižení nebo pýchy jest znamení vlastní křehkosti. Nebo když pýchu člověk zajisté neváže, cností pohynuje. Ale když znamená svú křehkost i marnost, jako v zrcadlo sám k sobě přijda, odkud přišel a kam jde a kteraký potom bude; a tak znamenaje svój nedostatek, zažene pýchu i umrtví.
O cizoložství
Některaký rytíř bíše, jenž mějíše hrad tvrdý i pěkný, na němž dva čápy se hnízdíšta; a pod hradem bíše studnice čistá, v nížto čápy obyčejně se kúpášta. Přihodilo se, že samička mladé vyvedla a samec přes zemi letěl, aby pokrmy samici i dětem přinesl. Ale když jeho doma nebylo, samice bez něho dopustila se cizoložstva. A prvé než samec přiletěl, k studnici přiletěla, aby se zmyla, aby na ní toho smradu nečil. Rytíř, když to uzřel, divil se tomu. Opět druhé přihodilo se, že cizoložství samice se dopustila. Rytíř uzřev to, zahradil studnici, aby samice nemohla se zmýti. Tehdy ona, když zahrazenu studnici uzřela, do hnízda se vrátila. Ale samec přiletěv, učiv smrad na ní cizoložný, leťal pryč. A vrátiv se s množstvím čápóv, jal se samice štípati a klvati až do smrti a rytíř na to hledí.
Najmilejší! Tato dva čápy, samec a samička, jsú Kristus a duše. Nebo duše jest Jezukristova chot. A kolikrátkoli dopustí se cizoložstva skrze hřích, utec se k studnici svaté zpovědi a budeš čísta. Ale rytíř, jenž studnici zahradil, jest ďábel, jenž se jest snažil člověku překážeti, aby k studnici svaté zpovědi neběžal. Protož Kristus, jenž jest samec, když v súdný den najde tě nezmyta, totiž bez svaté zpovědi,
