jest Panna Maria, jakož Izaiáš prorok řekl: „Vynde prut z kořene Jese.“ V ten prut puštěn byl dryják, když Syn boží poslán byl od Otce v břicho Panny Marije. A když se ráčil z panny naroditi, jed hříchu od lidského pokolení svú mocí vyhnal. A tak to dřevo tiem dryjákem v svú moc se navrátilo a všem dobrým, jichžto ten dryják došel, věčný život přineslo.
O zemi
Také čte se, že jeden čas prostřed Říma otevřela se země tak velmi, až hlubokosti země zdáchu se beze dna jako býti. Na to sú tázáni bohové, kterak by propast ta mohla zatvořena býti. Odpověděli sú a řkúce: „Nebude zavřína ta propast, jediné ač by někto dobrovolně se v ní pohřízil.“ Ale když ižádný nemohl k tomu nalezen býti, až tak dlúho, že jeden přišel, jmenem Akulius, i řekl měšťanóm římským: „Byšte celý rok mne v Římě k mé libosti odpustili živu býti, když by rok minul, s velikú radostí chci tam vskočiti.“ Tehdy Římené sjednavše se k tomu přistúpili a jemu všecko povolili. Tehdy on požívav žen i zboží svobodně i k své vóli, když rok minul, na krásném koni prudkým skokem vskočil a ihned se země zavřela.
Najmilejší! Skrze Řím tento svět se znamenává, prostřed něhožto jest peklo, jakož mnozí praví, jenž bieše otevřeno před božím narozením, a bez čísla do něho padali. Protož od Boha, totižto od prorokuov, odpověd sme brali, že nikdy nebude zavřena, jeliž panna porodí syna, jenž by za lidské pokolení proti ďáblu bojoval a duše jeho z božstvím do pekla vstúpila by. Protož máte věděti, že nikdy víc nebude odevřeno peklo, jediné leč by kto dobrovolně chtěl je odevřéti skrze své hříchy.
O sklenáři
Tiberius císař kralováše v Římě, jenž, dokud říše nepřijal, múdrého vtipu, krásné výmluvy, šťasten u boji bieše, ale potom, když byl císařem volen, složiv rytířské odění, nechav bojóv, rozpusti se; lid římský velmě súžil, vlastní své syny hubil, radu starších zabil, skrovnost zavrhl. Toho času byl jeden řemeslník, jenž udělav sklenici dielem taženým nebo kovaným i dal jemu. Vzav tu jistú sklenici Tiberius, jí o stěnu udeřil, až se vehnula. Tedy ten jistý řemeslník vzev kladivo a tu jistú sklenici jakožto měd kováním opravil. Ale otázav jeho Tiberius, aby jeho zpravil, kterak to móž býti, on odpověděl: „Toho řemesla ižádný
