vnově umřel a s tohoto světa sšel bíše. Uzřevše jej páni i zemené toho království, králem jej volichu. A jakožto i dříve všecko se jemu dobře líbilo a ve všem veliké utěšení kromě lože, na němžto měl odpočívati, uzře, ano plno ostrých břitev a mezi břitvami hadové klúzáchu. I vece, otázav těch, ktož jej bíchu v noci k tomu loži přivedli: „Zda já mám na tomto loži odpočívati?“ Vecechu k němu: „I ovšem, pane, nebo jiní naši králové na tomto loži sú léhali, až sú i zemřeli.“ Tedy on vece: „Všecko jiné mně se dobře líbí kromě tohoto lože prokletého, a proto váš král nechci býti.“
Nazajtří ráno vstav i šel, co by mohl za tři dni jíti. A jda tak, přijde k jedné studnici, nad nížto sedíše některaký stařec. Otáza jeho a řka: „Milý, pověz mi, odkud jdeš a nebo kam jdeš?“ Odpovědě Ganterus: „Nevidě, kam du, a však vím, že trojí věci hledám a nemohu nalézti: najprvé hojnosti bez nedostatku, druhé radosti bez smutku, třetí světla bez temnosti.“ Vece k němu stařec, podav jemu holi, kterúž v ruce držíše: „Vezmi tuto huol a túto cestú jdi, až i hory vysoké dojdeš, a na počátku této hory uzříš jeden řebřík, an má jedno šest stupňóv. Přída tam, vstupiž na ten řebřík a jdi po něm až i do šistého stupně. A když na šestý stupeň přijdeš, najdeš sien velmi krásnou. Přijda k dveřóm, udeřiž třikrát a ihned vrátný přijde; ukažiž jemu tuto hól a rci: Ten, jenž pán této holi, přikazuje tobě, aby mě tam pustil; a ihned tě tam pustí. A když tam budeš, najdeš ty tři věci a mnohem více.“ Uslyšav tu řeč Ganterus, vzev tu huol, bral se tam, a tak všecko nalezl, jakož jemu ten stařec řekl a pravil. A došel té radosti, hojnosti světla bez nedostatku a mnohem více, jakož žádal, a tam všecky dni strávil bez zmatka.
Najmilejší! Tento Ganterus móž řečen býti každý dobrý křesťan, jenž má tento svět zavrci a těchto tří věcí žádati, totižto hojnosti bez nedostatku, radosti bez smutku, světla bez temnosti. Protož učiniti má jako Ganterus: Najprvé aby cestú šel tři dni, totižto modlitbú, postem a almužnú.
A potom má jíti k starcovi, totižto k Kristovi, jenž dá hól svatého kříže, to jest svaté pokání. Ale potom má vstúpiti na řebřík, v němžto jest šest stupňóv, to jest šestero milosrdenství. A po tom řebříku bez pochýlení vejde nahoru do krásné sieni, to jest do nebeského
