podstúpiti chtěl takúto úmluvú, ač by v boji sšel, holi jeho i mošny aby zvláště suokromě ostříhala a tím jeho památku měla. A tak se stalo, že ona slíbila. Tehdy pústeník jal se s tím ukrutníkem bojovati tak dlúho, až jej i zahubil. Ale on také byl těžce raněn, až i od toho umřel. Když uslyšala ta jistá paní, činila to, což slíbila. Ale potom k té jisté paní přijel jeden hrabie, prose jí, aby jej pojala. Tehdy uslyševši tu řeč, jala se sama v sobě mysliti: „Snad tento hrabie do mé komory vejde a hanba má veliká bude, uzří li tam huol a mošnu pútničí.“ A tak bojéci se té hanby, zapomenuvši svého slibu, kázala tu jistú huol i s mošnú ven vynésti.
Rozum toho
Najmilejší! Paní tato urozená vdova duše jest každého člověka až do umučení božího. Ukrutník jest ďábel, jenž ji zbavuje dědičství království nebeského skrze mnohé časy. Protož velmě plakáše i žalost velikú mějíše a bez divu. Nebo v pekle posazena bieše, dokudž pútník nepřišel, to jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž stúpil s nebe na pút tohoto světa. Mošna jeho byla tělesenství jeho, a huol jeho jest znamení svatého kříže. Ale hrabie, jenž jest prosil, aby jej pojala, jest tento svět, nebo ďábel, totižto pýcha, lakomství a smilstvo. A tak zapomene, což jest slíbila na křstu. Ale Pán Ježíš Kristus, když za nás měl bojovati proti ďáblu, prosil i přikázal nám, abychom jeho památku měli v komoře srdce svého a o jeho smrti i o umučení […]text doplněný editorem, jenž pro nás ráčil trpěti. Protož snažme se, abychom svého života polepšili skrze časté přijímaní těla božího, netoliko posvátně, ale i duchovně, abychom skrze to věčného života došli, slibu křesťanskému dosti učiníce.
O jedné dceři
Praví se o jednom císaři, že měl překrásnú dceru, k sobě podobnú, jižto poručil byl maršálkovi svému, aby ji ostříhal a dobře choval. A sám císař přes pole jel a slíbil maršálkovi za velikú čest, ač by ji tak choval i ostříhal až do příjezdy jeho. Ale on zapomenuv přikázaní pána svého, zle ji choval tak dalece, až všecku svú krásu ztratila. Po malém čase císař vrátil se. Poslal před sebú posly k maršálkovi o své dceři, kterak by se měla.
