Najmilejší! Tento král jest náš Pán milý Ježíš Kristus. Dcerka jeho krásná jest duše, k obrazu jeho stvořená, jenž Bohu na křtu slib učinila, aby nikdy ižádného jiného za svého choti neměla, jediné ktož by ty tři věci svrchu psané učinil: najprvé aby změřil, na koliko noh sú čtyři elementové, v svém panoši, to jest aby své tělo ukrotil od hlavy až do pat, jenž jest stvořeno ze čtyř elementóv. Druhé, aby vítr puolnoční na východ slunce proměnil, to jest aby zlý úmysl proměnil v dobrý. Kóň vzteklý a vášnivý znamenává každého hříšného. Protož musí jemu dáti nápoj zkrúšení v srdci, svatú zpověd v ustech, dosti učinění v skutce. A to jest vítr proměniti, zlý život v dobrý obrátiti, jako svatý Job dí: „Pomni, Hospodine, že vítr jest život mój.“ Třetí, abychom rúče řeřeví v svém lóně při těle nosili, to jest lásku k Bohu, milost k svému bližnímu beze všeho úrazu, to je beze vší nechuti srdečné. A nebo oheň jest smilstvo a pýcha, jenž častokrát pálí duši i tělo. Ale ktož má kámen drahý, to jest Pána Jezukrista, v svém srdci, tomu nemóž ten zlý oheň uškoditi, ač jej při nahém těle drží. Jako svatý David sám o sobě dí: „Ohněm s’ mne pokusil, a není ve mně zlost nalezena.“ Protož každý věrný křesťan stuoj o ten kámen, aby mohl milému Bohu čistú duši zachovati a s ním se a v něm věčně radovati. Amen.
Bíše některaký lakomec seděním podlé moře, jenž mějíše veliký poklad. A ten jistý poklad schoval bíše v jednom ryli velikém nebo špalku. A ten jistý špalek položil u svého domu a o tom nižádný nic nevěděl. Stalo se, že jedné noci, když lakomec usnul, spadl veliký příval, tak že hrozní potoci po vší vsi v každém domu běžíchu, až špalek váléše s sebú, jednak za tři míle odnesla voda do jiné vsi. Uzřev kovář té vsi veliký špalek, valil jej do svého domu a sekyrú zrúbal i zštiepal na mnoho kusuov a peníze nalezl a s velikú radostí schoval. Potom ten jistý lakomec po mnohých vsech ptal toho jistého špalku, až i naposledy přišel do té vsi, ptaje, zdali kto ten špalek přejal. Uslyšev to kovář, jel k tomu lakomci a řekl jemu: „Ač Buoh dá, zajtra budeš se mnú jísti a mezi tím poptáme mezi súsedy, zdali by kto ten špalek přejal.“ Tu řeč přijal lakomec a čekal až do jitra. Ale kovář té noci kázal napéci tři pecence. V první kázal naklásti umrlčích kostí,
