to všecko mieti budeš.“ A on vstav s velikú radostí, všel po ní do jedné prázdné komory. A když tam bíše, ona vyšedši ven, zavřela po sobě i zámkem zamkla, řekši jemu:
„Tu mne čakaj, dokudž já svého času neuzřím.“ A tak zavřevši jeho chovala, skrze jedno okno chleba a vody jemu podávajíci. Kakžkoli on prosíše ji, aby jej pustila, ale ona jemu odpovědíše a řkúc: „Nevyndeš odtud, dokudž se mój muž od císaře nevrátí.“
Potom opět brzo druhý rytíř túž otázku k tomu jistému tesaři učinil, jako prvý o jeho košili. A též uslyšav od tesaře o tej jisté košili, jal se mysliti, kterak by jeho ženu mohl zklamati. Připraviv se jakožto prvý, jel k ní do domu, ochotně přivítán. Potom po nemúdré řeči do druhé komory veden a tu zavřen i zamčen od té jisté ženy jakož i první. Potom v zápětí přišel třetí rytíř k tomu jistému tesaři a o té jistej košili takúž otázku [učinil]text doplněný editorem[55]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU jako první dva, i takúž odpověd slyšel jako ona dva. Nepomeškav, ihned jel k té jisté paní, a přijev tam, tolikéž obdržal jako i první dva: takéž v třetí komoře zavřen i zamčen i chován jakožto ona dva.
Zatím o těch třech rytířích vyšla veliká řeč u císařova dvoru, kam by se děli a kterak by se jim přihodilo, že by tak dlúho před císařem nebyli. Potom po mnoho dnech ten jistý tesař přijel do domu k své ženě. A ona uzřevši jej, s velikú radostí počestně jej přivítala, a vzhlédši na košili uzřela, ano ještě čísta, jakožto i dříve. I vece: „Buď pochválen milý Buoh, že mezi náma jest pravá milost i víra, jakožto košile tvá okazuje.“ Tedy on k ní vece: „Milá ženo, povímť o tom nětco: Když sem byl u císařova dvora, tedy přišli ke mně tří rytíři, jeden po druhém, a tázali mne, proč by se nezašpinila. A oni po té řeči jevše kamsi, víc jich nevídati.“ Tedy ona vece: „O těch jistých rytířích já tobě chci pověděti něco maličko. Když každý z nich, jeden po druhém, ke mně bez tebe přijel a hlédaje na mně nepodobné věci krásnú řečí i sliby i dary rozličnými, tu sem jich múdře odbyla, jakž sem uměla, a potom zvláště každého v prázdné komoře sem zavřela i do dnešního dne je držím a chovám, dávajíci jim chléb a vodu, aby potom múdři byli i žádné ctné paní aby víc nepokušovali, ale jiných čest se všech strán ohrazovali, jakožto na dobré sluší. Také i koně jich ještě
